Chody koně u drezury

ZASTAVENÍ
Při zastavení má kůň stát pozorně, nehybně a rovně, s váhou (hmotností) rozloženou stejnoměrně na všech čtyřech nohách, které v páru stojí vždy vedle sebe. Krk má být zvednut, týl vysoko, hlava nepatrně před svislicí. Kůň zůstane "na přilnutí" a udržuje měkké a lehké spojení s rukou jezdce, může jemně přežvykovat udidlo a má být připraven k pohybu na nejjemnější pobíku jezdce.
Zastavení se docílí přenesením váhy koně na záď správným zvýšením účinku sedu a nohou jezdce, pobízejících koně proti stále více a více zadržující, ale poddajné ruce, vyvolávající téměř okamžité, ale ne násilné zastavení na určitém místě.


KROK
Krok je kráčivý chod, ve kterém nohy došlapují za sebou ve čtyřech dobách, dobře zřetelných a dodržovaných při práci v kroku. V kroku se nejvýrazněji projevují nedostatky v přiježdění. To je také důvodem, proč se od koně nesmí požadovat v kroku "na přilnutí" více, než odpovídá stupni jeho výcviku. Ukvapené shromáždění pokazí nejen shromážděný, ale také střední a prodloužený krok.
Pozor: když se přední a zadní noha na téže straně pohybuje téměř ve stejnou dobu (úder), krok se stává téměř bočným pohybem. Tato nepravidelnost, která může přejít až do mimochodu, je vážným zhoršením chodu.
Rozeznáváme shromážděný, střední, prodloužený a volný krok.

Shromážděný krok
Kůň zůstává "na přilnutí", pohybuje se odhodlaně vpřed, krk je zvednutý a vyklenutý. Kůň se zřetelně "nese". Hlava se přibližuje svislici, zůstává lehké spojení s hubou. Záď je angažovaná s dobr /ou akcí hlezen. Chůze musí zůstat kráčivá a energická, končetiny došlapují v pravidelných intervalech. Každý krok zabírá méně prostoru a je vyšší než při středním kroku, protože všechny kouby se zřetelněji ohýbají. Aby shromážděný krok nebyl uspěchaný a nepravidelný, je méně prostorný než střední krok, je však aktivnější.

Střední krok
Uvolněný, pravidelný a nenucený krok středního prodloužení. Kůň zůstává "na přilnutí", kráčí energicky, ale klidně se stejnými a pravidelnými kroky, zadní nohy došlapují před stopy předních nohou. Jezdec udržuje lehké, měkké a stále spojení s hubou.

Prodloužený krok
Kůň zabírá co nejvíce prostoru, aniž by spěchal a porušil pravidelnost kroku, zadní nohy došlapují výrazně před stopy předních. Jezec dovoluje koni natáhnout hlavu a krk, aniž by ztratil spojení s hubou.

Volný krok
- krok k uvolnění, při němž je koni dána úplná volnost ke snížení hlavy a natažení krku.


KLUS
Klus je dvoudobý chod se střídáním diagonálních nohou (levá přední a pravá zadní a naopak), odděleným okamžikem vznosu. Má být uvolněným, pravidelným a živým pohybem bez váhání. Kvalita klusu se hodnotí podle celkového dojmu, pravidelnosti a pružnosti kroku - které jsou výsledkem pružnosti hřbetu a dobře angažované zádě - schopnosti zachovat stejný rytmus a přirozenou rovnováhu i při přechodu z jednoho klusu do druhého.
Rozeznáváme shromážděný, pracovní, střední a prodloužený klus.

Shromážděný klus
Kůň zůstává "na přilnutí", pohybuje se vpřed se zvednutým a vyklenutým krkem. Záď, která je dobře angažovaná, udržuje energický kmih a umožňuje snadný pohyb plece ve všech směrech. Kroky koně jsou méně prostorné, ale jsou lehčí a živější.

Pracovní klus
Je chod mezi shromážděným a středním klusem, ve kterém kůň který není ještě vycvičen a připraven pro shromážděné chody, se ukazuje v tomto chodu dobře vyvážený, zůstává "na přilnutí", jde vpřed stejnými a pružnými kroky a s dobr /ou akcí zádě. Výraz "dobr /á akce zádě" neznamená, že shromáždění je požadovanou vlastností pracovního klusu, je to jen zdůraznění významu kmihu, který vychází z činnosti (angažovanosti) zádě.

Střední klus
Je chod mezi pracovním a prodlouženým klusem, ale "výraznější" (vyšší akce) než prodloužený. Kůň jde vpřed uvolněnými a středně prostornými kroky s výrazným posunem ze zádě. Jezdec dovoluje koni, zůstávajícímu "na přilnutí", nést hlavu trochu více před svislicí, než ve shromážděném nebo pracovním klusu a dovoluje mu také poněkud snížit hlavu a krk. Kroky mají být, pokud možno, jeden jako druhý a celý pohyb vyvážený a nenucený.

Prodloužený klus
Kůň zabírá největší možný prostor. Zachovává stejnou kadenci, délka jeho kroků je největší a je výsledkem velkého posunu ze zádě. Jezdec dovoluje koni, zůstávajícímu "na přilnutí", bez hledání opory v udidle, prodloužení rámce a získání většího prostoru. Pohyb (poloha) předních a zadních nohou má být podobný (více méně rovnoběžný) v krajním okamžiku vykročení. Přední nohy došlapují na místo, na které ukáží. Celý pohyb má být v dobr /é rovnováze a přechod do shromážděného klusu musí být proveden měkce při současném přenesení větší váhy na záď.

Lehký klus
Lehkým klusem jede jezdec jen v případech, kdy to úloha výslovně vyžaduje.


CVAL
Cval je třídobý chod, kdy např. při cvalu vpravo je tento nohosled: levá zadní, levá diagonála (současně levá přední a pravá zadní), pravá přední, následovaná okamžikem vznosu se všema čtyřma nohama ve vzduchu před začátkem dalšího skoku, tj. před došlapem levé zadní. Cval, vždy s lehkými kadencovanými a pravidelnými skoky, má být pohybem bez váhání.
Kvalita cvalu se hodnotí podle celkového dojmu, pravidelnosti a lehkosti třídobého chodu - vycházejícího z přijmutí udidla s uvolněností v týle a z angažovanosti zádě s aktivní činností hlezen a schopnosti zůstat ve stejném rytmu a přirozené rovnováze i při přechodu z jednoho cvalu do druhého. Kůň má zůstat na rovných čarách vždy rovný.
Rozeznáváme shromážděný, pracovní, střední a prodloužený cval.

Shromážděný cval
Kůň zůstává "na přilnutí", pohybuje se vpřed s krkem zvednutým a vyklenutým. Shromážděný cval se vyznačuje odlehčením přwedku a angažovaností zádě, tj. je charakterizován pružnou, uvolněnou a pohyblivou plecí a velmi aktivní zádí. Skoky jsou kratší než v jiných cvalech, ale jsou lehčí a živější.

Pracovní cval
Je chod mezi shromážděným a středním cvalem, ve kterém kůň ještě ne vycvičený a připravený pro shromážděné chody se pohybuje v dobr /é rovnováze , zůstává "na přilnutí", jde kupředu ve stejných, lehkých a kadencovaných skocích, s "dobr /ou akcí zádě". Výraz "dobr /á akce zádě" neznamená, že shromáždění je požadovanou vlastností pracovního cvalu. Je to jen podtržený význam impulsu vycházejícího z aktivní zádě.

Střední cval
Je chod mezi pracovním a prodlouženým cvalem. Kůň jde vpřed uvolněně, v rovnováze, ve středně prostorných skocích, s výrazným impulsem ze zádě. Jezdec dovoluje koni, který zůstává "na přilnutí", nést hlavu trochu více před svislicí než při shromážděném nebo pracovním cvalu a dovoluje mu také mírně snížit hlavu a krk. Skoky mají být dlouhé a co možná stejné a celý pohyb je vyvážený a nenucený.

Prodloužený cval
Kůň zabírá největší možný prostor. Udržuje stejný rytmus, délka jeho skoků je co největší, bez ztráty klidu a lehkosti a je výsledkem velkého impulsu ze zádě. Jezdec dovolí koni, zůstávájícímu "na přilnutí", bez hledání opory v udidle, snížení hlavy a prodloužení krku, nos směřuje více nebo méně vpřed.

Kontracval
- cval na opačnou nohu. Je to chod, kdy jezdec např. na kruhu vlevo záměrně nechá koně ve cvalu vpravo (s vedoucí pravou přední nohou). Kontracval je cvik zvyšující ohebnost. Kůň udržuje své přirozené ohnutí ven z kruhu a je postaven na stranu vedoucí nohy. Není tedy shoda mezi ohnutím jeho páteře a linií kruhu. Jezdec se má vyvarovat zkroucení koně, které by způsobilo ztuhnutí a porušení čistoty chodu, musí zabr /ánit vypadávání zádě z kruhu a musí omezit své požadavky ve shodě se stupněm ohebnosti koně.

Křižování

Pokud kůň sválá předními končetinami na levou ruku a zadními na pravou ruku, říkáme, že ,,křižuje". U mladých koní, kteří ještě nejsou dostatečně vyvážení, se křižování vyskytuje poměrně často.

Jednoduchá změna cvalu
Je změna cvalu, kdy kůň přejde přímo do kroku a po dvou nebo nejvíce třech krocích zaskočí přímo do cvalu na druhou vedoucí nohu. V úlohách juniorů je požadováno 3 - 5 kroků. Kůň v přechodech nesmí klusat a přechody musí být hladké.

Letmý přeskok
Tato změna cvalu je provedena při vznosu, který následuje po každém cvalovém skoku. Kůň musí během jedné fáze vznosu přeskočit zadními a předními končetinami zárověň. Přeskoky ve cvalu mohou být prováděny také v sériích, např. každý čtvrtý, třetí, druhý nebo každý skok. Kůň i v sériích zůstává uvolněný, klidný, rovný, s živým kmihem, udržuje stejný rytmus a rovnováhu během cele série. Aby se zabránilo ztrátě lehkosti a plavnosti u přeskoků v sériích, stupeň shromáždění má být o něco menší než při shromážděném cvalu.

COUVÁNÍ
Couvání je rovnoměrný pohyb zpět, ve kterém se nohy zvedají a došlapují v diagonálních párech. Nohy se mají dobře zvedat a zadní zůstávat na rovné čáře. Při předchozím zastavení, jakož i během couvání kůň, ať stojí nehybně, má zůstat "na přilnutí" a udržet si chuť k pohybu vpřed. Vážnými chybami jsou vzpírání se nebo ukvapenost pohybu, odpor nebo vyhýbání se ruce, uhýbání zádě z přímé linie, rozkročující se nebo neaktivní zadní nohy, vlečení předních nohou. Jestliže jsou v některé úloze vyžadovány po couvání klus nebo cval, kůň má vykročit bezprostředně do tohoto chodu bez zastavení nebo přechodného kroku. Více se o couvání dozvíte přímo v článku o couvání.


Přechody

Změny chodu a ruchu mají být provedeny zřetelně u předepsaných značek, mají být provedeny rychle, měkce a nenásilně. Kadence chodu má být zachována až do okamžiku, kdy je chod měněn nebo kůň zastaví. Kůň má zůstat lehce v ruce, klidný a udržet korektní postavení. Totéž platí o přechodech z jednoho cviku do druhého, např. z pasáže do piaffy apod.

Zádrž

Při zádrži pobízíme koně sedem a holení, přičemž ruka zadrží pohyb a následně se uvilní. Zádrž je správná tehdy, když kůň přenese váhu na zadní končetiny, podsadí záď větším sevřením kloubů a přitom zpomalí a zkrátí chod, zastaví nebo couvá. Při takzvané poloviční zádrži přejde kůň do pomalejšího chodu nebo do pomalejšího tempa. Pro koně je poloviční zádrž v podstatě upozornění, že jezdec bude požadovat jiný cvik. Zároveň se kůň poloviční zádrží shromáždí a tím se připraví k dalšímu výkonu. Dobře provedení poloviční zádrž je pro korektní přechody nepostradatelná. Plnou zádrží koně zastavíme.