Paul Hunter Classic 2008 CZ

Pavouk turnaje

Paul Hunter Classic 2008

27. srpna po desáté dopoledne jsme vyrazily s Kačkou směr Německo – Fürth. Jelo se docela dobře a kolem druhé hodiny jsme byly na místě. Naše GPS sice v posledních metrech ignorovala jednosměrku a tak na nás asi 3 auta blikala, co že děláme v protisměru, ale zavřela jsem oči a do hotelu ten kousek dojela. Vybalily jsme si a vyrazily do klubu, opět autem. Tentokrát už jsem pokyny ignorovala a jela podle šipek, takže jsme naši navigaci naprosto zmátly a ta se chudinka probrala pomalu až na místě před klubem. V klubu už se pilně trénovalo a kolem páté tam dorazil i Thomas (organizátor) a pár členů české výpravy. S Thomasem jsem sice měla domluvený frame, ale byl natolik vytížen, že na něj nakonec vůbec nedošlo, asi se raději příští rok začlením do výpravy hráčů a budu mít větší šanci . Sledovaly jsme tam hru jednoho mladého hráče, cca 14 let, který si fantasticky vodil bílou kouli. Ještě o něm bude zmínka. Kolem půl desáté jsme se dobloudily zpět k hotelu a šli do peří.

28. srpna jsme jely rovnou do klubu – zase s trochu blouděním, ale už lépe – a rozjely se kvalifikační zápasy našich hráčů. Bohužel se jim moc nedařilo, Petr ani Honza Vodrážka neuspěli a Honza s manželkou rovnou odjeli zpět domů. Nedařilo se ani Evě Poskočilové a neuspěla ani Eva Mašková, která jako jediná hrála svůj zápas (bohužel jenom jeden, protože stejně jako Petr Vodrážka měla ve skupině jen jednoho soupeře) v Hale. Jirka Příhoda jeden zápas vyhrál, stejně tak Jindra Prchal a Honza Prihoda, ale poslední 2 jmenovaní měli velkou smůlu ve svém druhém zápase, kdy 1. frame oba svorně vyhráli, ale pak museli kvůli nedostatku času hrát tzv. zkrácené framy – tj. jen barevné s jednou červenou. Nevím, jestli to bylo nezvykem na takový způsob framu, ale oba bohužel druhý frame prohráli a rozhodující – také hraný na zkrácený formát – prohráli také – škoda. Honza Prihoda i Jirka Příhoda (nejsou příbuzní), který druhý zápas prohrál, odjeli také směr Čechy. Jediný, kdo postoupil ze skupiny byl tak Štěpán Zabloudil, který oba své kvalifikační zápasy vyhrál a další den ho čekal mimo jiné zápas s Davidem Grayem. Bylo mi sděleno, že ani ostatní hráči nejsou bez šancí, protože pokud nedorazí profesionálové, tak se budou losovat „lucky looseři“ a tak měli šanci třeba právě Honza s Jindrou, ale nakonec tam do soboty nikdo z nich nezůstal. Na oslavu Štěpánova vítězství jsme si šli sednout do Číny a dali jsme si vynikající 4 druhy jídel. Pak nás s Kačkou odvezli k hotelu a oni ještě pokračovali v oslavě. Bohužel asi až moc, protože prý šli spát někdy k ránu.

29. srpna jsme už šly s Kačkou rovnou do Haly a konečně jsme získaly oprávnění vstupu. Jely jsme tam na Thomasovo pozvání bez lístků, ale zatím jsme neměly potíže, protože mě znalo poměrně dost lidí, co se kolem hráčů a turnaje pohybovalo a tak jsme nakonec vyfasovaly visačky „Special Guest“. Začaly jsme získávat první fotky, ale zatím bez podpisů, protože jsme ještě neměly koupený program. Štěpán bohužel svoje zápasy prohrál a do dalších bojů už nepostoupil. Večer se konal Speed Cup, kam byli přihlášení i 3 naši hráči – Jindra Prchal jako kapitán, Štěpán Zabloudil a Petr Vodrážka. Podporovaly jsme je co nám plíce stačily a vedli si opravdu dobře, bohužel svůj souboj prohráli a vzápětí se všichni sebrali a odjeli směr Čechy a zůstaly jsme tam jen my dvě a Eva Poskočilová. Speed Cup byl ohromná legrace, profesionálové fandili i ve stoje a nejlepší bylo, když junioři hráli proti jiným profíkům – alias Rest of the World a Bingham, Murphy, White a ostatní ve stoje fandili juniorům, kde jednu z disciplín perfektně zvládl ten mladík, kterého jsme hned první den pozorovaly v klubu při tréninku. Největší aplaus měl drobný blonďák, který nastoupil k rozhodující disciplíně a dokázal v ní porazit Gerarda Greena – potopil myslím 3 – viz dále. K formátu – 8 týmů nastupovalo proti sobě ve vyřazovacích bojích, kdy 1. hráč měl co nejrychleji sklidit 10 červených – vítěz získal bod, 2. hráč měl co nejrychleji sklidit barevnou dohrávku, kde ale barevné koule nebyly na svých bodech, ale náhodně na jiných – vítěz opět získal bod. Při rovnosti bodů se hrála 3. disciplína, která rozhodla o vítězi tohoto kola a to 5 červených kolem modrého bodu od kapsy ke kapse v rozestupu 10ti cm a potápění bílou z rozstřelového déčka. Kdo potopil nejvíc, vyhrál. K postupujícím čtyřem týmům se přiřadily 4 týmy nasazené – Legendy (White, Davis, Drago), Welsh (Stevens, Davies, Walker), England (Murphy, Cope, Bingham) a PHC Champions (King, Holt, Pinches). Do soutěže se zařadily ještě další 2 disciplíny – u každé kapsy byly 2 koule a hráč je musel co nejrychleji dostat do kapes a poslední disciplínou byl frame s 6ti červenými, hráči měli do minuty nahrát co nejvíce bodů. Nepamatuji si kdo koho vyřadil a jak, protože celý turnaj byl hlavně o legraci, fandění a vůbec zábavě, ale nakonec vyhrál tuším Welsh , který porazil Rest of the World (Robertson, McBreen, Borg).

30. srpna už byli na místě všichni profíci, kteří vypadli na Northern Ireland Trophy a dorazil i Jan Verhaas – prý je v Německu líp. Dál jsme sbíraly podpisy a fotky, potěšilo mě hlavně to, že dorazili i nováčci – Rory McLeod a Mark Williams. Profíci se zapojovali do zápasů a začínali být k vidění krásné náběhy přes stovku. Třeba Mark Williams v jednom zápase dal hned dvě a jeho soupeř mohl jen sedět a dívat se. Den končil Players Party o jejíž úvod se postarali hlavně Bernie se Selbym, kteří se podělili o losování tomboly, kdy se Selby projevil jako věrný své přezdívce a šaškoval tak, že tam celé obecenstvo brečelo smíchy. Nakonec dokonce místo Murphyho, který měl hrát frame s vítězem tomboly, tenhle frame zahrál sám a s Bernieho přispěním tenhle frame s divačkou prohrál. Bernie například počítal všechny jeho koule za 1 bod, kdežto divačce v jednu chvíli naskočilo bodů hned 25 . Pak ještě Davis předvedl pár trickshotů (mám pocit, že se podařily asi 2 a to ještě ne na 1. pokus, ale o to tam vůbec nešlo) a prokládal to několika vtípky, pamatuju si jeden vousatej – když jel do Německa, tak se chtěl rychle naučit německy, ale bylo mu řečeno, že tak rychle to nejde a ať tedy mluví pomalu, přijel tedy do hotelu a začal na recepčního pomalu anglicky mluvit, ten mu pomalu odpověděl a on se ho ptá (opět velmi pomalu): „Vy jste angličan?“ „Ano“ „A proč tedy mluvíme německy?“ – celý tenhle stařičký vtípek vyprávěl v pomalé angličtině, takže jsem mu i já rozuměla . Pak už proběhl přesun do VIP místnosti, kde hrála hudba a pilo se. Zůstaly jsme tam asi do půl jedné, protože jsem přece jen musela myslet na to, že už je vlastně neděle a mě čeká cesta domů. Za tu dobu se stihl krásně zlískat Jan Verhaas a naprosto ztratil statut váženého rozhodčího (jen vtip samozřejmě). Dobře se doplňoval s Davidem Grayem, ale u toho se to dalo po zkušenostech z minula očekávat.

31. srpna jsme si už jen užívaly vyřazovacích zápasů a sledovaly, jak Lasse Münstermann vyřazuje skvělé hráče (po našem odjezdu zarazil jeho spanilou cestu Jimmy White). Kolem třetí hodiny jsme se rozloučily s Thomasem a vyrazily pomalu na zpáteční cestu. Celý turnaj vyhrál Shaun Murphy, který ve finále porazil Marka Selbyho. Byl to opět povedený turnaj a navíc návštěva hráčů i Jana Verhaase hovoří za to, aby si příští rok Asociace dala pozor, zda zase nenasadí nějaký turnaj proti téhle skvělé akci.