Ronnie očekává otcovo propuštění z vězení

aby se odemkla jeho motivace

Nejnadanější snookerový hráč půjde hrát na Mistrovství světa nabuzen otcovým návratem zpoza mříží.

Simon Hattenstone
guardian.co.uk
16. dubna 2010

„Nemohu se dočkat, budu mít od čeho se odrazit,“ říká Ronnie O’Sullivan na to, že bude mít svého otce po svém boku.

Na tiskové konferenci v Royal Automobile Club v centrálním Londýně obšírně nový šéf Světové asociace Barry Hearn vypráví o tom, jak chce změnit hru – více legrace, rychlejší formáty, více peněz. „Nemáme ve hře žádné osobnosti? Podívejte se na Ronnieho, miluju ho od jeho 12ti let. Totální magor, ale jaká je osobnost.“ Ronnie O’Sullivan se směje.

O’Sullivan, všeobecně považován za nejnadanějšího hráče této hry, sedí po Hearnově levici. John Higgins, mistr světa, je po jeho pravici. „Tihle kluci jsou nejšťastnější na světě, takže je musíte milovat a děkovat bohu, že mají schopnost účastnit se takového prestižního turnaje,“ říká Hearn. Myslí Mistrovství světa, které to ráno začíná v Sheffieldu v Crucible.

Tisková konference je u konce, O’Sullivan mizí z místnosti. „Opravdu nemám pocit, jako bych hrál na Svěťáku. Nemohu se dočkat, až budu odsud pryč.“ Klasický Ronnie. Nikdy nebyl polovičatým typem.

Tohle je jeho odpoledne, které tráví se svými dvěma malými dětmi, Lily a Ronnie Jr. , nechce se opozdit. O’Sullivan se nedávno rozešel s jejich matkou. „Když máte děti, tak to není ideální, ale raději budu sám, než abych žil s někým, s kým si nerozumím.“ Žije sám a koupil si dům 19 vchodů od své matky Marii v Chigwellu. Ti dva byli vždy nerozlučitelní.

Auto s řidičem se zaseklo v dopravě, takže jsme vyskočili na Holborn a nastoupili do metra. Je narvané, ale to lidi jako je O’Sullivan nezastaví. „Promiňte, vím, že je to divná otázka, ale nejste Ronnie O’Sullivan?“ říká jeden ze spolucestujících. Ronnie se zazubí a přikývne. Jiný muž, který prochází kolem, se zastaví a vysune pravici. „Těší mě, že se s vámi setkávám, Ronnie,“ řekne.

Doma říká, že byl zase naivní dobrák. Jeden z jeho bývalých manažerů mu řekl, že by potřeboval větší kuchyň, takže šel a získal něco, co nechtěl. „Říká: „Vem nový sporák“ a já si řekl, že musí mít pravdu, protože má pravdu ve všem, ale neměl.“ Lidé vyslovují O’Sullivanovi svou podporu na svěťáku. Manažeři, koučové, přátelé přicházejí a odcházejí. Znám ho téměř 10 let a spolupracoval jsem s ním na jeho biografii. Vždycky jsme spolu dobře vycházeli, ale měsíce jsme spolu nebyli v kontaktu a pak mi zavolal uprostřed noci. Navíc je laskavý a velkorysý; kdybych měl trable, byl by ten pravý, komu bych zavolal – dokud v první řadě neodpoví.

Vymění svůj oblek za džíny a tričko. O’Sullivan je v tyto dny absurdně fit. Byla doba, kdy neměl bradu a trávil každou noc soutěžením sám se sebou o to, kolik čínských jídel dokáže sníst. Nyní vášnivě běhá. Běhá 6 mílí denně – míli asi za 6 minut. Začal běhat, protože to bylo něco, co mohl dělat a pak zjistil, že mu to pomáhá s jeho depresemi a přestal brát Prozac.

Jsme v jeho Mercedesu, jedeme k domu jeho bývalé partnerky vyzvednout děti. Lily se rozhoduje, že raději zůstane s mámou. Ronnie Jr. se radostně vrhá do auta. Je šikovný a legračný s jeho velkýma kulatýma očima, stejnýma jako měl O’Sullivan v jeho věku. „Nejsem snookerový hráč, jsem velký Ronnie,“ je to první, co mi řekne.

O’Sullivanův soukromý život je bouřlivý. Začalo to už když byl jeho otec uvězněn za vraždu a dostal doživotí, když mu bylo 15 let. O rok později byla uvězněna Maria na daňový únik a musel dohlížet na svou malou sestru, Danielle. 9 let žil s Jo, ale to je nyní pryč a on nemá radost, že může své děti vídat jen na pár hodin o středách a sobotách. Na druhou stranu bude, po 18ti letech, každým okamžikem jeho otec propuštěn z vězení.

V autě O’Sullivan vypráví o svých školních letech. Vždy jsem se domníval, že se o akademickou práci nezajímal (ukončil školu bez zkoušek), ale říká, že to není pravda. „Víš co, miloval jsem dějiny. A jakmile mi řekli, že nejsem nejlepší, moje dny ve škole skončily. Dal jsem do toho srdce i duši. Když jsem na zkoušce dostal 44%, zabilo mě to. Bylo mi 13.“ Kdyby se teď vrátil do školy, říká, že by studoval vaření.

Marii jsme potkali v lahůdkářství. O’Sullivan olizuje z Ronnieho tvářičky uzeného lososa a sýrový krém. Je to nechutný pohled, ale ti dva Ronnie jsou nadšeni. „Je to strašné? Má táta špatný dech?“

O’Sullivan řekl, že jeho forma už není jako bývala. Říká, že jeho postavení je špatné, nezasahuje koule správně svou pravou rukou (to je důvod, proč tak často hraje levou), dělá příliš mnoho chyb. Deset let zpátky říkal téměř to samé a hrozil odchodem. Ale jeho přístup se změnil.

„Je to práce, že jo. Letos to beru tak, že nic nečekám, jen jdu a hraju a když vyhraju, tak super, když prohraju, tak co – jdu domů a užívám si svůj život mimo stůl. Dává mi to volbu, umožňuje mi to cestovat. Podívej, když chci u hry zůstat ještě příštích 5-6 let, je nepodstatné jestli vyhrávám nebo prohrávám turnaje, to bude pro mě výsledek. Jestliže přestanu hrát, co budu dělat se svým časem? I když si snooker neužívám, stále mi vyplňuje čas. Když ráno vstanu, tak jdu na 10,30 do klubu a hraju až do půl druhé-do dvou, pak jdu do posilovny a běhat a je půl páté. Jdu si něco uvařit. Mám zaplněný den. Je to o tom, jak sizaplnit den.“

Děsí ho myšlenka na to, že by nehrál? „Ano. Strašně. Děsí mě to k smrti, je to moje povolání.“

Myslí si Maria, že u hraní vydrží? „Myslím, že tomu dá dalších pár let,“ říká. „Možná do 39-40. Chtěla bych ho vidět odejít s grácií. Myslím, že John Parrott ze sebe dělát tak trochu blba.“

Co kdyby byl, řekněme, 67. na světě? „Odešel by dřív, že jo Rone?“

„Jo,“ říká O’Sullivan. „Skončil bych, kdybych vypadl z top 16tky.“

Myslí si Maria, že ho ta hra dělá šťastným a nebo neš´tastným? „Oboje. Je to vztah nenávisti i lásky, protože on je prostě perfekcionista. Mohl by vyhrát Svě´ták a jestli není se svou hrou spokojený, pak to nejde. Je jako můj táta, ten byl taky perfekcionista.“

Jak mluví, O’Sullivan vypouští větry. „Ty sis prdnul?“ ptá se ho malý Ronnie. „To není hezké Rone,“ říká Maria. „Nedělej to.“

Jsou tu podle něj nějací nadějní noví hráči? Potřásá hlavou. „Ne. Ani jeden. Žádný z nich nestojí za koukání a nevzrušuje mě. Nejsou jako Alex Higgins – sledoval jsi ho a bylo to jako sledovat thriller. Sleduješ Steva Davise nebo Stephena Hendryho, Johna Higginse, úžasní hráči, ti nejlepší co kdy vzali tágo do rukou a máš dojem, jako bys sledoval Countdown. Mám rád Countdown, ale nepoposedávám na kraji své židle. Když sleduješ Higginse, může se stát cokoliv a to snooker potřebuje. Je to jako s Usain Boltem, může se stát cokoliv, Tiger Woods, Messi – to samé. Mají něco v sobě.“ Mohl by na ten seznam přidat i sebe.

Co bude dělat, až skončí? Mluví o obchodě a nemovitostech, které vlastní se svou matkou (rodinné sex shopy prodala, ale nemovitosti stále vlastní) a o možnosti dělat přenosy, ale jeho prioritou jsou děti.

„Můžu trávit více času s ním a malou Lily … chci ho vzít na golf, chci aby trefil míček na 380 yardů a něco ti řeknu, mohl by být nejlepším golfistou na světě. Podívej se na jeho ramena. Má správně malou postavu a s mým sportovním zázemím a motivací mého táty bude mít ten nejlepší start na světě.“

Žádný nátlak? Zazubí se. „Víš jak trénují ty SAS, aby zvládli všechny situace a podmínky, takový bude. Nastoupí na green a zastraší je. Jako Tiger.“

Zatímco se Ronnie Jr. pokouší televizními kabely zabít elektrickým proudem, Ronnie Sr. volá z vězení. Maria má pro své 3 Ronnie 3 odlišné tóny – něžný pro malého Rona, laskavě tázavý pro Ronnieho a strohý pro Ronnie Sr. „Je tu Simon, chceš s ním mluvit?“ říká do telefonu. Předává mi telefon. Ronnie Sr. mi říká, že se má dobře a ptá se mě, co si myslím o Ronnie Jr. „Je jednička,“ říká.

Byly doby, kdy O’Sullivan nenáviděl hrát před svým otcem. „Ničil mě. Šílel jsem z něho. To mě zabíjelo. To by teď neměl dělat.“ Pokořoval ho, když zahrál špatný strk? „To dělal když jsem začínal. To skončilo, když mi bylo 12. Když se na mě přestal chodit dívat, začal jsem vyhrávat. Nemohl si pomoct, je velmi ambiciózní člověk. Ne ve špatném slova smyslu.“

Je časný večer a my jedeme do Southendu podívat se na specialistu na nohy – O’Sullivana zlobí noha už pár týdnů, možná kvůli tomu všemu jeho běhání. Jeho Meďák je děsivě silný – 6,5 litru. Co se stalo s tím Bentley, který si nedávno koupil? „Prodal jsem ho. To jsem nebyl já.“

Má na hands-free právníka svého otce, který mu řekl, že Ronnie Sr. by mohl být venku v květnu nebo červnu. „Nemohu se dočkat. Budu mít nějaký odrazový můstek. Budu schopen mu vypovědět své nejskrytější tajnosti. Možná je to to, co potřebuji, někoho, kdo mě bude motivovat.“

O’Sullivan říká, že má stále obavy z toho, až se vrátí. „Jsou okamžiky, kdy si myslím: „Sakra, on je silná osobnost“, stále mi říká, co mám dělat. Řekl jsem mu: „Tati, nemůžeš mi říkat, co mám dělat. Je mi už 34. Mám svůj vlastní způsob jak se vypořádávat se životem.“ Jak to vezme? „Fajn, pořád budu jeho syn a tátové vždy své chlapce poučují, ale nepotřebuji, aby mi někdo říkal to, co už vím. Nechci být ve svých 34 letech vychováván.“

O jakých typech záležitostí ho otec poučuje? „Jen o maličkostech. Jako třeba o vztazích. Udělej tohle, udělej tamto a já se s ním chci jen smát, protože je zábavný a já si užívám, když jsme spolu. Nechci se nechat zatáhnout do složitých záležitostí. Můj táta hodně věří tomu, že je to jen o vítězstvích a to si já v tuhle chvíli nemyslím. Řekl jsem mu: „Tati, ať udělám jakékoliv rozhodnutí, ať už budu hrát snooker nebo ne, udělám tohle nebo tamto, vše co chci od tebe je, abys zůstal mým tátou a podporoval mě. To je vše co chci – mít tě za zády.“ A on odpověděl „To máš.“

Má stále obavy, že až ho začne táta sledovat při hře, bude ho to brzdit? Zazubí se. „Ne, sledoval mě na Wales.“

Jakto, že ho kamera nenašla? „Nikdo nevěděl, že tam je. Byl vpravo vzadu. Hrál jsem s Johnem Higginsem, byla to dost velká hra a já si myslel, jak dlouho jsem na tuhle chvíli čekal, víš co, stálo to za to. Byl to skvělý pocit, mít ho tam. Když jsem byl dítě, musel jsem pořád něco dokazovat. Byl jsem pod tlakem, abych na něj učinil dojem, aby na mě byl pyšný, ale teď už vím, že na mě pyšný je.“

Co je dojemné na způsobu jakým O’Sullivan o otci hovoří je, že navzdory 18ti letům odloučení je stále pokládá za tým. „I kdybych už nikdy nepotopil ani kouli, myslím, že by byl opravdu spokojený s tím, čeho jsme spolu dosáhli.“