Steve Davis

Už nejsem ve formě, říká snookerová legenda Steve Davis

Od Grahama Walkera

Snookerová legenda Steve Davis dnes připustil, že byl ho šokovalo, kdyby ještě někdy vyhrál nějaký velký turnaj a odhalil: „Zvykl jsem si na prohry.“
Ale, jak řekl v exkluzivním rozhovoru por The Star, nemá Davis v úmyslu odložit své tágo a odejít.

51letý hráč, který vyhrál 6x Mistrovství světa v Crucible a stále se drží v top 25 říká, že nepřestane zkoušet hrát na vysoké úrovni tak dlouho, jak to jen půjde.

„Přestat je těžší, než si myslíte,“ řekl Davis před svým návratem do města v příštím týdnu, kde bude v úterý 11. června od 19 do 20,00 jako mluvčí Cavendish Cancer Care na večeři pro získání finančních prostředků v Bramall Lane.

„Zvykl jsem si na prohry. Jakmile to zvládnete, nikomu neublížíte. Kdokoliv řekne „je smutné vidět jít ke dnu šampiona“ ztratil zdravý rozum. Stále si snooker užívám a vzrušuje mě blížící se Mistroství světa, i když ztroskotám.“

„Nejsem si jistý, že je to všechno o výhrách. Teď to považuji víc za koníčka.“

„Jediným důvodem pro odchod by bylo dělat něco jiného, jestliže potřebujete volný čas a nebo toho budete mít absolutně plné zuby. Ale nic z toho se nestalo.“

„Kdybych měl být upřímný, a měl bych se zeptat, „vyhraju ještě nějaký turnaj?“, asi bych odpověděl „ne“. Byl bych šokován, kdybych to dokázal. Měl bych radost. Ale nepřestanu to zkoušet.“

Davis, neporazitelný stroj na vítězství v 80. Letech, nevyhrál velký turnaj už po 12 let. Užívá si roli učence v televizi, ale nenašel nic, co by snooker v jeho kariéře nahradilo.

Žasne nad současnými hráči, kteří jak říká předvádí vůbec nejvyšší úroveň snookeru „blízko stropu lidských možností“, i když uvádí sedminásobného mistra světa Stephena Hendryho jako vůbec nejlepšího hráče, kterému kdy čelil.

Davis věří, že Mistroství světa zůstane v Sheffieldu i po současné pětileté smlouvě – protože je to jasný domov této hry, se skvělou podporou fanoušků.

První snookerový milionář byl první sportovní celebritou parodovanou jeho loutkou v Spitting Image, ukazující ho jako „zajímavého-otravného“. Sportovní promotér Barry Hearne tuto loutku koupil a daroval mu ji k 40. narozeninám. Nyní se doma rozpadá na kusy v černém odpadkovém pytli.

Davis, který tu show miluje, říká: „Byl jsem schopen to použít pro svůj prospěch. Je to docela zajímavé. Když vejdete do místnosti a lidé od vás moc neočekávají, je to jednodušší, než když o vás mají vysoké mínění.

„Nenáviděl bych být komikem, žít s tím tlakem, být pořád zábavný. Takže můj projev po večeři má dost šokující význam – vlastně musí být řečeno něco veselého.“

• Večer se Stevem Davisem, propagovaný Kevem Duffym a sponzorovaný Pyramid Carpets, zahrne 3 chody jídla, komika, dražbu, losy plus možnost pořídit momentky a podepsané si je odnést domů.

Sally Eustace, manažerka partnerů pro Cavendish Cancer Care, řekla: „Nic pro nás není důležitější, než pomoci lidem, kteří onemocněli rakovinou. Protože jsme obdrželi jen velmi malé prostředky od NHS, je důležité, že navyšujeme finance v těchto složitých dobách, proto jsou večery jako tyto pro nás důležité, ne jen pro navýšení fondů, ale také pro navýšení povědomí o centru.

„Velký dík patří Stevu Davisovi a KD Events za zorganizování večera, který slibuje skvělou zábavu.“

UK PokerNews interview se Stevem Davisem

9.6. 2008
Barry Carter a Mel Lofthouse

Snookerová legenda Steve Davis věnoval hodinu svého času před svým odjezdem na World Series of Poker 2008 na rozhovor s Melem Lofthousem a Barry Carterem. A tady máte naše otázky na tuto legendu:

BC: Vsadil jsi někdy peníze na svůj vlastní snookerový zápas se svým soupeřem? Jako to můžeš udělat u pokeru?
SD: Nikdy jsem to neudělal během turnaje, ale běžně se trochu sázíme během tréninku, abychom to udělali trochu zajímavější.

BC: Jsi stále tak velký fanoušek PLO (hraní pokeru po interntetu)? Co na PLO máš tak rád?
SD. Ano, jsem velký fanoušek PLO – nejsem si zcela jistý, co na tom mám rád ve srovnání s NLH (varianta pokeru s neomezenými sázkami), ale mám pocit, že víc doma se cítím, když hraju PLO a vypadá to, že mám lepší pojem o tom, co mám v ruce.

BC: Se kterým ze snookerových hráčů bys nechtěl hrát? A se kterým bys naopak chtěl sedět naproti sobě s velkou kupou peněz?
SD: Ne: Matthew Stevens nebo Mark Williams
Chtěl bych: Dennis Taylor nebo Ken Doherty – nejsem si jistý proč si myslím, že ti první dva jsou trochu záludnější.

BC: S jakým nejlepším pokerovým hráčem jsi kdy hrál?
SD: V mém prvním živém televizním turnaji byli Devilfish, Bruno Fitoussi a Roy Brindley – také jsem hrál s Nickolasem (Little Nicky) Frangosem, který byl druhý na turnaji 2007 $2k Seven Card Stud WSOP. Zřejmě vlastní poolovou hernu a je to velká osobnost. Lidé za ním chodívají a ptají se ho na poolový svět. Já jsem držel hlavu skloněnou! Naštěstí neměl ani ponětí, co jsem zač.

BC: Zažil jsi nějakou velkou hru během Mistrovství světa v Sheffieldu?
SD: Ne, my tam nehrajeme nic jiného, než poker pro zábavu.

BC: Podobá se tvůj styl hry snookeru tvé pokerové hře?
SD: Asi ano, myslím, že oba mé styly jsou „studentské“, ale myslím, že v jakékoliv hře musíte být schopný se přizpůsobit. Takže nehledě na to, jak jsem byl vždy vnímán jako snookerový hráč, vždycky jsem měl víc síly, než by laik předpokládal.

BC: Vyhrál by jsi raději nějakou velkou akci WSOP (World Series of Poker) ne ještě jeden světový snookerový titul?
SD: Když vezmeme v úvahu rozdíl mezi finanční odměnou, je odpověď jasná. Snooker je moje životní práce a bylo by skvělé vyhrát to zas, ale když se ohlédnu zpět, tak vidím různé zážitky, které se počítají, takže jsem si jistý, že výhra na WSOP by byl více „neuvěřitelný“ zážitek.

BC: Co si myslíš o online poolových hrách, které lidé hrají pro peníze?
SD: Skvělý nápad a jsem přihlášený na stránkách Tony G Pool Stars.

BC: Pamatuješ se jak jsi se mi v roce 1988 podepsal? Bylo to v Pizza Hut v Sheffiledu během mistrovství světa. Byl jsi tam s Barry Hearnem a mě bylo 8!
SD: To jsi byl ty s těmi rozpálenými tvářemi?

Nastupuje Mel:

ML: Jaké zápasy/turnaje hraješ v rámci WSOP?
SD: Jen hlavní soutěž, ale možná pro zahřátí pojedu do Bellagio nebo Venetian.

ML: Máš sponzora?
SD: Nemám přímo sponzora, ale protože Poker Million’s Barryho Hearna je úzce spjat s Landbrokes, už od roku 2000, slitovaly se Landbrokes nade mnou a pozvali mě na WSOP a udělali ze mě kapitána týmu, aby mi namasírovali ego a zkusili zakrýt fakt, že jsem naprosto bídný hráč. Máme se skvěle a tým Landbrokes opravdu spouští člun, aby všem kvalifikantům zajistil specielní výlet.

ML: Kdy jsi objevil svůj zájem o poker?
SD: Když jsem prošel skrz své předkolo jako celebrita nováček (po porážce Devilfishe, Fitoussiho, Brindleye bez toho, abych věděl, co dělám) a čekal jsem 2 měsíce na živé finále hrané na Sky a tak jsem trénoval on-line a učil se o té hře trochu víc.

ML: Co děláš ve svém volném čase (pokud nějaký máš)?
SD: On-line poker a trochu víc on-line pokeru. Někdy, když mám celý den volna, tak se přihlásím na net a hraju trochu poker. Když jsem mimo domov, tak si beru svůj notebook a kartu s daty s sebou a hraju poker on-line. A krom toho ještě trochu hraju poker, když to někam vměstnám a nemohu hrát živý poker v kasinu. Když mám volnou chvilku, čtu rád knihy, zvláště o pokeru a časopisy o pokeru. (poznámka: Steve opravdu miluje časopis PokerNews!)

ML: Co podle tebe vyžaduje více dovednosti – snooker nebo poker?
SD: Na to je nemožné odpovědět a nebo to zhodnotit. Jaké parametry dáváš slovu „dovednost“? Jestli mluvíš o obratnosti, tak tu vyžaduje víc snooker. Jestli mluvíš o složitosti situace, pak je to samozřejmě poker. Tahle diskuse se pořád vynořuje mezi snookerem a golfem. I mezi tak velmi podobnými hrami je nemožné určit, která vyžaduje více šikovnosti, protože co použiješ za měřítko dovednosti? Zjistil jsem, že většina lidí bere faktor dovednosti v přímé úměře jak špatně oni sami tu hru hrají nebo v souvislosti s tím, která hra je jejich oblíbená!

ML: Máš pocit, že v obou hrách hodně působí štěstí?
SD: Ano, štěstí se objevuje ve většině her, ale čím déle nějakou hru hraješ, tím méně hraje štěstí svou roli. Jediná část štěstí u faktoru štěstí je, když opravdu máš štěstí! Jsi hráč WSOP nebo hospodský hráč pokeru, vtažený obchodník a nebo je to Crucible nebo Club Handicap třeseš se u horního mantinelu a hraješ na protější kapsu?

ML: Co bys rád řekl našim čtenářům a návštěvníkům našich stránek... nějaká zajímavá příhoda?
SD: Neměli byste hrát poker, dokud nejste schopni vtipkovat na svůj vlastní účet! Před pár lety jsem byl v televizní akci. Probudil jsem se brzo, abych se dostal do televizního studia v Maidstone a jel jsem asi 1 a čtvrt hodiny. Vybral jsem si oblek a loudal jsem se, protože jsem měl dost času na klidnou snídani ve studiu. Nějaká dívka mi dala na vyplnění formulář (životopis pro lidi kolem pokeru) a pak byl čas na make-up, pak jsem šel do studia na rozhovor a nakonec dlouhá cesta skrz nekončící suchý ledový kouř na místo č. 4. Z první ruky jsem zíral na malé kovboje. První, který seděl na dvojce (měl náramek WSOP na 7 karet) zvedl sázku. Já dorovnal, on vložil vše, já ho vyzval, on otočil, já to nevylepšil, skočil zpátky do svého auta a jel domů, ležel jsem až do poledne kvůli dvěma hodinám špatné nálady!

BC a ML: Díky za tvůj čas a držíme palce na WSOP.

Stránky WSOP

Steve Davis odpovídá na několik otázek od fanoušků:

Když hrajete snooker, jste jako robot – absolutně pod kontrolou a chladný. Na poolovém okruhu jste čilý – boucháte pěstí do vzduchu a povykujete na diváky. Proč ten rozdíl? – Josh Smith, mailem

S.D. – Čím jsem starší, tím méně se starám o to, jak jsem brán. Když jsem byl mladší, byl jsem nesmělý a měl jsem pocit, že kdybych nekontroloval svůj výraz tváře a emoce, neměl bych kontrolu nad koulemi. Samozřejmě to byl absolutní nesmysl. Při poolu jsem uvolněnější, protože nemám žádný herní záznam, který bych obhajoval. Jedna z akcí, Mosconi Cup, je i týmová soutěž a tam je více emočních zážitků, podobně jako na Ryder Cupu.

Proč mají nyní hráči vyšší a častější breaky? – Alan Ford z Leicesteru

S.D. – Willie Thorne má teorii, že tenčí plátno nabízí méně tření, dovolující balík červených rozptýlit pro lepší sklizení. Ale rozhodujícím faktorem je, že hráči jsou lepší a snaží se vyhrát frame při jedné návštěvě u stolu. Kapsy jsou těsnější než dříve, ale úroveň se stále zlepšuje.

Nemělo by se Mistrovství světa přesunout z Crucible na větší prostor? – Peter Turville ze Sheffieldu

S.D. Jestliže bude hra populární po celém světě, můžete předpokládat přesouvání turnaje, ale snooker se moc za ty roky nerozšířil. Zahodilo by to celou historii, která je svázána s Crucible. Je to skvělé místo na hru a je tam taková intimita, když je tam méně než 900 lidí. Ztratili byste to spojení s lidmi kolem stolu.

Jaký je váš horký tip na mladého hráče, který bude budoucí hvězda? – Ed Billings z Chelmsfordu

S.D. Každý si uvědomuje, co 16tiletý Judd Trump dokázal na juniorské scéně. Tohle je jeho první profesionální sezóna a on je na dobré cestě být v několika příštích letech těžkým soupeřem.

Jak jste se dostal k tomu, že jste měl v 80. letech vlastní soulovou hudební rádiovou show? – Marie Mears – mailem

S.D. Stal jsem se známý jako sběratel soulových nahrávek. DJ, John Leach, jel na dovolenou a rozhodl se dát mě tam jako konferenciéra – celebritu na týden. Nejlepší okamžik bylo zastupování Robbie Vincenta. Ale brzy jsem vyčerpal témata k mluvení a končil jsem prostě jen opakováním „A tady je další z mých favoritů…“

Nejznámější snookerový zápas všech dob (proti Dennis Tailorovi v roce 1985) vás zanechal poraženého. Jaký z toho máte pocit? – Joe Gross z Dorsetu

S.D. Jsem pyšný na to, že jsem se účastnil akce, kterou si lidé pamatují. Je složité pochopit, že se dívalo 18 milionů diváků. Denis mi řekl, že kriminalita v Irsku během finále neexistovala, takže bylo fajn udělat něco tak dobrého.

Opravdu pomáhá, jako je zvyklý Bill Werbeniuk, dát si před zápasem drink? – E. Hutchison – mailem

S.D. Bill pil strašně moc, ale nakonec to bylo málo profesionální. Párkrát jsem to zkusil, abych zmírnil obavy před zápasem. Dal jsem si whisky, ale neužil jsem si to a nemělo to vliv na mou hru.

10 otázek pro Steva Davise

Šestinásobný mistr světa o Chas ‘n’ Dave, „Hurricane“ Higginsovi a proč se vyplatí být zajímavý
Interview od Lee Honeyballa
Neděle, 1. dubna 2007
The Observer

1. Vyhrával by Steve Davis osmdesátých let současné turnaje?
Asi ne. Standard hry byl tenkrát daleko za současností. Vlastně jsem nikdy neměl na většině turnajů složité zápasy až do semifinále nebo finále, takže jsem měl prostor pro chyby, který bych teď neměl. Byla to skvělá éra, protože to všechno bylo tak nové, byli jsme první hráči, kteří objevili, co je možné na snookerovém stole. Byl jsem na chvíli ve výhodě.

2. Jak jsi se tenkrát vyrovnával se slávou?
Nejdřív jsem si myslel, že lidé se o mě zajímají proto, že mě televize natáčela, když jsem šel do čistírny. To bylo divné. Rychle jsem si uvědomil nevýhody, když ke mně přišel v nočním klubu nějaký chlápek a bez důvodu mi jednu vrazil. Pořád se v supermarketech podepisuji babičkám.

3. Je ti už špatně z koukání na klip, jak tě v roce 1985 Dennis Taylor poráží?
Kdybych tam nebyl, upřímně bych si myslel, že jsem za celý zápas zahrál jediný úder (minutou černou). Před pár lety jsem se díval na rozhodující frame s Dennisem a nemohl jsem si vzpomenout na nic moc dalšího, než tu černou. Byl jsem šokovaný některými strky, které jsem minul, i když teď už se tomu dokážu smát.

4. Bylo to jako hrát proti Alexi Higginsovi?
Ten byl velmi zastrašující. Nikdy jsem si nezvykl na jeho přítomnost, protože jsem nikdy nevěděl, kdy se ta kola spustí. Hráli jsme exhibici, čímž jsme si vydělávali peníze mimo turnaje a atmosféra byla vždycky proměnlivá a mohla se dost rychle změnit na nepřátelskou. Diváci vždycky chtěli, aby vyhrál on, ale já jsem hrál trick shoty, což se jim líbilo.

5. Stále posloucháš ve svých top 10 písničkách „Snooker Loopy“?
V té době to nebyla špatná myšlenka, ale nikdo to už neposlouchá, evidentně už to zapadlo. Je to velmi puntíčkářské – znát ta slova až do dneška, ale já je bohužel pořád znám. Myslím, že ani Chas ‘n’ Dave, který to napsal, tohle nemůže říci. 12ti palcová verze nikdy nekončí. Moje děti byly ohromené, že mám nahrávku a jeden z nich ji vzal do školy. Další co vím je, že jsem musel vytisknout slova pro celou třídu, aby se ji naučili. Ve škole v Brentwoodu je celá část dětí, které Snooker Loopy znají.

6. Je ti teď 49. Změnil se tvůj přístup ke snookeru?
Nedosáhl jsem vlastně svého cíle, protože si to teď užívám víc, než před 10ti lety, kdy jsem cítil tu nutnost nějak odůvodnit to, proč tam jsem. Vidím hráče ve stresu a trpící, protože se snaží příliš. Někde trochu níž budou v situaci v jaké jsem já teď a budou lepšími hráči.

7. Jak pokračuje tvoje kariéru online pokeru?
Jsem na tom stále závislý. Kdybych bez toho musel žít, asi bych prodal „Big Issue“.

8. Máš rád soul sedmdesátých let a my jsme tě jednou dali dohromady s Glastonbury, abychom zjistili, jestli bys tam dělal DJ. Dělal jsi?
Necítil jsem se na to, i když jsem měl to pravé, takže jsem se toho vzdal. Jsou tu jiní, kteří by byli vhodnější pro tuhle nabídku.

9. Jak je dobrý Ronnie O’Sullivan?
Higgins byl fantastický, ale nikde blízko Ronnieho. Ten prostě bere dech. Jsou okamžiky, kdy je neporazitelný, ale standard je tak vysoký, že hráči ho dokáží dostat pod tlak a on chybuje. V lednovém finále Masters zničil chudáka Ding Junhui. To bylo tak blízko dokonalosti, jak jsem kdy viděl.

10. Naše nejoblíbenější tvoje přezdívka je „Romford Slim“. Kterou máš rád ty?
Musím vyjít s „Interesting“, protože na té jsem si založil živobytí. Celá ta věc „Spitting Image“, ze které to pochází, byla bizarní a ukazovala, jaké opojné dny tehdy byly ve snookeru. Dodělal jsem knihu, která dává rady, jak být zajímavý. Otravná věc – nebylo to kruté, nebo ano?

Narodil se v Londýně v 1957, Davis vyhrál svůj první titul v roce 1981. Následující rok nahrál první 147 před televizními kamerami. Je komentátor BBC.

Steve Davis a Small Talk

Small Talk si pokecal se Stevem Davisem – a rychle objevil, že sušenky nezabíjejí, mléko, biftek a ledvinky nebo voda určitě jo.
Nick Harper
2004
Guardian Unlimited

Ahoj Steve
Ahoj Small Talk

Ať máme co nejrychleji za sebou snookerové otázky. Kdo vyhraje tento víkend Mistrovství světa?
Fakt nevím, Small Talk. zbývají poslední 4 a myslím, že to bude buď Stephen Hendry, Ronnie O’Sullivan nebo Matthew Stevens.

Oh, ty si opravdu zahráváš Steve.
Vím, ale opravdu netuším, kdo to vyhraje. Nemám ani ponětí. Nic proti Grahamu (to není můj překlep – pozn. webmastera) Dottovi nemám, ale je jediný, u koho to na výhru nevidím.

A co přístup Rocket Ronnieho v tomhle týdnu – proklínání kapes a tak?
No, tak to teď ve sportu chodí, takhle to teď na světě je. Naše Asociace se musí rozhodnout, co by se mělo udělat na disciplinární úrovni, aby všichni měli jasno. Potřebujeme pravidla chování, která řeknou, zda je dovoleno proklínat kapsy a dělat vulgární gesta a nebo ne, aby každý věděl, jak si stojíme.

Je to jen neškodná legrace, ne?
Není na mě, abych říkal tak nebo tak, Small Talk, myslím, že tohle musí rozhodnout World Snooker Association.

Tolik o velkém tématu. Jaké jsou tvé oblíbené sušenky?
(Linka je několik sekund němá, pak je slyšet tiché poklepávání)

Máš problémy s otázkou sušenek?
Jo, mám ... musím se k ní vrátit. Je příliš brzy, zrovna jsem snídal a tohle je ta poslední věc, kterou se teď zabývám.

Ok, vrátíme se k....
Měl jsem rád Garibaldis, ale už jsem je roky neměl. Ve skutečnosti bych si teď nějaké dal, jestli je máš.

Bohužel ne, Steve, promiň.
Myslím, že sušenky strašně upadají. Dávají do nich mnohem víc jedu, než dříve.

Jako co? Arsén?
Ne, ne, ale to co do toho dávají nemůže být pro tebe dobré. Myslím, že na můj vkus má spousta z nich příliš dlouhou trvanlivost. Mám rád čerstvé sušenky s přírodními surovinami, ale nejsem si jistý, že jsou pořád k dostání. Jestli chcete, nejsem si jistý, kde je vzít ... (slábne, zní opravdu utrápeně).

Koho, nebo co by jsi odložil na Pokoj 101?
Ehm, (ťuk, ťuk) polystyrénové šálky na kávu.

Důvod?
Jsem si jistý, že pokaždé vypiješ určité množství polystyrénu a to nemůže být pro nás dobré, ne?

Asi ne. Zníš lehce paranoidně, Steve.
Jo, asi trochu jo. Ale je to trápení, že jsme tak tlustí, ne? To je důvod, proč se ujišťuji, že mám svou slaninu s vejci každý den (smích).

Nosíš bačkory?
Eh? Ne. Měl jsem jeden pár, ale ztratily se někde po domě. Byly vlastně velmi hezké – jednobarevná tmavá kůže. Asi bys je popsal jako Rolls Royce mezi bačkorami, Small Talk.

Tak proč je nenosíš?
Protože se víc hodí pro takovou sortu lidí, ke které nikdy nebudu patřit. Měly by se nosit s opravdu pěkným oblekem a kravatou a já nemám ani oblek ani kravatu. Nemůžu je ukázat v tom nejlepším světle, tak to radši ani nezkouším.

Jakou poslední desku nebo CD jsi si koupil?
Jo, koupil jsme si soul 45 přes internet, nepamatuji si, jak se to jmenovalo a ještě to nedorazilo. A znovu jsem si koupil spoustu alb Caravan na CD. Jsou tak dobré jako vždycky a stojí za to si je koupit už kvůli For Girls Who Grow Plump In The Night.

Máš pravdu.
Nikdy jsi to neslyšel, že jo?

Ehm, ne.
OK, měl bys. Jdi a kup si to, je to zatraceně dobrá nahrávka. Absolutně dokonalá.

Kylie nebo Britney?
Hm, hmm (ťuk, ťuk) řeknu Kylie, ale nemám ponětí proč. (ťuky ťuk) Má velmi dobrou verzi písničky Eartha Kitt’s Santa Baby. Ale ta druhá (Britney) ... nejsem si tak jistý. (zvuk pokulhává) vlastně o nich moc nevím, Small Talk. (smích)

Jaká je tvoje oblíbená TV show?
Poker Million, páteční noci, běží od července.

Styď se Steve. Jaká je tvoje oblíbená TV show, ve které nejsi?
Oh, to jsi měl říct. Hmmm (zní utrápeně) (roky trvající uhmm a ehmmm)... jo, mám všechny DVD Coupling. Jde to?

Jestli rád sleduješ chudáky v Přátelích...
Ne, myslím, že je to jinak. I když Američané mají pár velmi dobrých komedií. Pořád si myslím, že nejlepší jsou Britské, více vyhovují našemu smyslu pro humor.

Kolik stojí pinta mléka? (Odpověď – něco přes 40p)
Pane Bože, netuším. asi 59p?

59p? Ždímou tě, Steve..
Jo, mám ho od Marks & Spencer. Musí používat lepší krávy, nebo něco takového ...

Kdyby lev bojoval s tygrem za kůlnou na kola, kdo by vyhrál?
Ehm,... lev? Nemám tušení (zvuk se znovu trhá). Je to král džungle, ne?

Jasně, tak to by šlo. Sýr nebo čokoláda?
Oh, to je zase těžké. (více ťukání). Mám rád oboje, ale měl bych vystačit s velmi silným čedarem a nebo kvalitním brie. Ale když mluvíte o čokoládě, to by byla (ťuk, ťuk) .. ehm ..(ťuk, ťuk) 85% Lindt. Dva čtverečky a potřebujete minimálně 3 pinty vody.

Ale ne vodu z kohoutku, to by tě zabilo.
Správně.

Díky. Jakou barvu spodků máš dnes na sobě?
Mám pruhované šedo-modré boxerky. Nejsou značkové. Je to takové to balení po třech.

Máš nějaké legrační trenýrky?
Ne, ale mám legrační pár bot. Nosím je už asi 10 let, ale protože jsem už zatraceně dlouho nevyhrál žádný zápas, nejsem si jistý, že je budu nosit i nadále. Neobnosí se, protože v nich jen hraju, ale jedna je vepředu promáčknutá, jak jsem asi kopnul do dveří, nebo něco takového.

Co je tvůj jed... pití?
Mám rád dobré Shiraz.

Opil jsi se někdy tak, že jsi zapomněl své jméno?
Ehm, jednu noc, když jsem letos na Mistrovství prohrál, jsem pil něco nekvalitního a i když jsem tak docela nezapomněl své jméno, skončil jsem tak, že jsou volal ze svého hotelového pokoje „Ralfa a Huey“.

Cože, ty jsi zvracel z okna? Rokenrol!
Ne, vlastně ne z okna, byl jsem na všech čtyřech na podlaze. Ráno jsem se probudil s obrovským bolehlavem, ale žádným špatným vínem uvnitř.

Fju. Jakou jsi četl poslední knížku?
The Many-coloured Land od Juliana May, sci-fi. Četl jsem to 2x nebo 3x a chci se k ní vrátit, protože je dost fascinující a chci se s ní seznámit, než se pustím do další. V té sérii jsou další 3 a něco ti řeknu, Small Talk, poráží Pána Prstenů.

Když už o tom mluvíme, porazil jsi někdy někoho?
Ano, v prvním kole v Crucible.

Ano, správně. Ale co třeba tvoje pěsti nebo hůl?
Ne. Nemám ve svém těle žádné svaly schopné udělat něco takového a určitě bych nikdy nepoužil žádné nářadí.

Zasáhl jsi někdy někoho slabinu?
Ne, vyhýbám se fyzickému kontaktu po celý svůj život.

Jaká je tvá oblíbená náplň do koláčů?
Náplň? (Small Talk přikyvuje, Steve vypadá, že ignoruje otázku ve prospěch ťukání ale nakonec) .. steak a ledvinky, myslím.

Myslíš? Určitě Král Koláčů!
Jo, ale musí být domácí, Small Talk.

Musím se zeptat proč?
Protože si myslím, že když je domácí, máte důvěru, že tam není nic špatného.

...
Nikdy si nemůžete být jistý, Small Talk. Ale aspoň u koláče mé ženy vím, co v něm je.

Čaj nebo káva?
Čaj (ťuk, ťuk). Obvykle si chodím pro čaj ve zlatém obalu do Marks & Spencer. Obávám se, že více to specifikovat nemůžu. (ťuk) Je to normální čaj, žádný z těch snobských.

Mléko a cukr?
Jen mléko. Plnotučné, žádné to jedovaté odtučněné, kde nikdo neví, co v tom je.

Promiň?
Je to pravda. Proces, který používají na odtučnění vyrábí velmi malé tučné globule, které jsou mnohem nebezpečnější, než ten pravý tuk. Odtučněné mléko není pro mě dobré. Je mnohem horší, než plnotučné, které také není pro tebe dobré, ale je méně škodlivé.

Jsi si jistý?
Naprosto. Dej tomu 5 let a budou o tom nejspíš psát v rubrice zdraví v Daily Mail.

Teď jsi Small Talk znepokojil...
Namáčíš si své sušenky v čaji?

Kdykoliv je to možné.
Pak jsi historií, Small Talk. Takhle už nebudeš dělat Mistrovství světa 2009, takže nebudeš moci dělat podobné interview s Ronniem.

Ale jak z toho ven: otráven odtučněným mlékem.
Jo, to není špatný způsob, jak odejít.

Kam teď půjdeš?
Zpátky na internet zahrát si partičku pokeru.

Aha, to vysvětluje to ťukání a ztrátu koncentrace ..
Promiň, Small Talk. Dělám víc věcí najednou, klikám a mluvím. Jsem velmi moderní. Počkej, musím vyhrát peníze. Říkají, že vedu o 50 centů!

Dobrá. Bylo to poučné a hrůzu nahánějící potěšení, Steve.
To není problém, Small Talk, mockrát děkuji. Jen dávej pozor na to, co jíš a piješ, to je vše, co říkám.