Program Mistrovství světa 2007

Beardsley u zeleného plátna

O těch nejhorlivějších fanoušcích Newcastle United se říká, že kdybyste je rozřízli napůl, tak by byli uvnitř černo-bílí. V případě Petera Beardsleye by tam bylo ještě možná trochu červené, žluté, zelené, hnědé, modré a růžové.

Beardsley je oddaný snookerový fanoušek a byl několika hvězdami, včetně Ronnie O’Sullivana, pozván na únorovou exhibici v Gateshead.

„Ronnie mě utloukl,“ připouští bývalý fotbalista Newcastle, Liverpoolu a Anglie. „Na začátku mi dal šanci, potopil jsem červenou a modrou, on pak nahrál 123 bodů. Nechal mi nakonec černou napřímo, ale minul jsem ji, třásl jsem se jak osika. Byla senzace sledovat ho hrát, byla to absolutní pohoda a to davy milují.“

Beardsleyův zájem o snooker začal současně se začátkem jeho profesionální fotbalové kariéry. „Objevil jsem snooker na začátku osmdesátých let, kdy byl na vrcholu Steve Davis,“ řekl 46tiletý kauč Newcastle. „Miloval jsem jeho způsob hry a vše kolem něj, byl superstar.“

„Fotbalisté mají spoustu volného času a tráví hodiny sezením na svých hotelových pokojích bez čehokoliv na práci. Když se hrálo Mistrovství světa, bylo to fantastické, protože jsem ho mohl celé prosedět před televizí a sledovat ho. Kamkoliv jsme přijeli, všude jsem se vždycky snažil najít snookerový stůl a potopit si ráno před zápasem pár koulí. Doma mám stůl plné velikosti, který mi koupila manželka.“

„Hrál jsem se spoustou jiných fotbalistů – třeba Chrisem Waddle, Paulem Gascoigne, Kevinem Keegan, Terry McDermott a Gary Lineker. Gazza hraje přesně tak, jak od něj čekáte – velmi rychle a vždycky se snaží ukázat nějaký trik. Lineker je na mě příliš dobrý – nahrává i stovky.“

„Také jsme s Johnem Barnesem a Luther Blissettem na exhibici ve Watfordu hráli se Stevem Davisem. Způsob, jakým baví obecenstvo je skvělý, málem jsem se potrhal smíchy. Co na Stevovi obdivuji nejvíc je jeho profesionální přístup. Když prohraje, nikdy nikoho nekritizuje, jen potřese soupeři rukou a přijme to.“

„Zkoušel jsem k tomu jako fotbalista přistupovat stejně. V 1989 jsem hrál za Liverpool, když jsme prohráli ligový titul v poslední minutě hry proti Arsenalu v Anfieldu. Byla to hořká rána a velmi těžko jsem se s tím vyrovnával, ale šel jsem po zápase do kabiny Arsenalu a poblahopřál jsem jejich hráčům.“

Tahle porážka byla jedním ze špatných okamžiků Beardsleye, ale v jeho 20tileté kariéře byla spousta těch skvělých. Hrál 276 zápasů za Newcastle ve dvou obdobích, dal 107 gólů – neobyčejný zápis pro středního útočníka. Za Liverpool dal 46 gólů ve 131 zápasech, dvakrát vyhrál ligu a za Anglii skóroval 9x v 59ti reprezentačních zápasech.

Jako hráč proslul svými vynikajícími schopnostmi a přirozeným talentem. Beardsley oceňuje schopnosti snookerových nejnadanějších hráčů. „Mám rád hru Ronnie O’Sullivana a Jimmy Whitea – takhle by se měl snooker hrát,“ řekl muž, jehož nejvyšší náběh je skromných 30 bodů. „Když Ronnie v Crucible nahrál svých 147 bodů pod 6 minut, bylo to neuvěřitelné.“

„Nikdy jsem nebyl osobně v Crucible. Před pár lety mě zval Jimmy White, ale dopadlo to tak, že potřeboval vyhrát jen jeden frame v poslední session. Byl jsem v Newcastle a byli jsme zrovna na hřišti Sheffield United. Náš zápas a snooker začínali společně v 15,00, takže neexistovala žádná možnost, jak se tam jít dívat a Jimmy nám řekl, abychom si s tím nedělali starost, protože on vyhraje hned 1. frame! Měl pravdu a přišel se podívat on na nás. Byl na hřišti už v 15,20.“

„Ten zápas jsme prohráli, ale protože jiný výsledek dopadl v náš prospěch, tak jsme se kvalifikovali na Evropu. Přišel do naší kabiny a připojil se k naší oslavě. Za pár minut byl jak jeden z nás. Bylo to super.“

Ohlédnutí za sezónou 2006/07

Sezóna začala v srpnu v Belfastu turnajem Northern Ireland Trophy, vůbec prvním bodovaným turnajem pořádaným v Severním Irsku. 19tiletý Číňan Ding Junhui porazil ve finále Ronnie O’Sullivana 9-6 a stal se tak vůbec nejmladším hráčem, který vyhrál 3 bodované turnaje.

Na populárním Pot BlackCupu v luxusním Royal Automobile Club v Londýně, porazil v jednoframovém finále Mark Williams Johna Higginse náběhem 119, nejvyšším v historii tohoto turnaje.

Okruh se přesunul na sever na Royal London Watches Grand Prix do Aberdeenu. Ve finále porazil Neil Robertson překvapení turnaje Jamie Copa 9-5 a stal se prvním Australanem, který vyhrál bodovaný turnaj.

Finále Maplin UK Championship v Yorku svedlo dohromady dva z nejzkušenějších snookerových soupeřů – Petera Ebdona a Stephena Hendryho. Ebdon získal vítězství 10-6 a stal se tak teprve 9. hráčem, který získal oba tituly – UK a Mistrovství světa.

SAGA Insurance Masters se poprvé konala ve Wembley Areně. Znovu se ve finále střetli O’Sullivan a Ding a tentokrát byl na vrcholu Rocket a zvítězil výrazným skóre 10-3.

Hráči si užili vítané zimní Středozemní sluníčko na Malta Cup. Shaun Murphy potvrdil, že není zázrakem, který vyhraje jen jednou a ve finále porazil Ryana Daye 9-4 a zajistil si první titul od své výhry na Mistrovství světa 2005.

Na Welsh Open v Newportu, si naprostý outsider Andrew Higginson užil vítěznou cestu do finále, na níž porazil taková jména jako John Higgins a Stephen Maguire. Vedl nad Robertsonem ve finále už 8-6, ale pak Melbourne Machine zabojoval zpět do zápasu a zvítězil 9-8.

Pak už se jelo na Dálný Východ na předposlední turnaj sezóny – Honghe Industrial China Open. Graeme Dott se dostal do svého prvního velkého finále od loňského triumfu v Crucible a zvítězil v Pekingu 9-5 nad Jamie Copem – perfektní zahřátí před obhajobou světového titulu.

Ronnie O’Sullivan

Nasazený: 4
Postavení v žebříčku: 3
Věk: 31
Bydliště: Chigwell
Nejvyšší náběh: 147 – 6x

Dosažené výsledky v Crucible:
1993 – první kolo
1994 – druhé kolo
1995 – čtvrtfinále
1996 – semifinále
1997 – druhé kolo
1998 – semifinále
1999 – semifinále
2000 – první kolo
2001 – vítěz
2002 – semifinále
2003 – první kolo
2004 – vítěz
2005 – čtvrtfinále
2006 – semifinále

O’Sullivanova sezóna byla směsí skvělého snookeru a obdobími nepředvídatelnosti.

Úžasným stylem obhájil svůj titul Premier League, když ve finále zničil Jimmy White 7-0. Byl to jeho 3. po sobě jdoucí titul bez ztráty framu a jeho šestý celkem. Dostal se do finále Northern Ireland Trophy, kam postoupil přes Stuarta Pettmana, Matthew Stevense, Ryana Daye a Dominica Dale. Ale Ding Junhui měl jiné představy o finále a zvítězil poměrem 9-6.

Na Maplin UK Championship O’Sullivan impulzivně vzdal své čtvrtfinále na best of 17 proti Stephenu Hendrymu za stavu 1-4 a prohlásil, že měl prostě „špatný den“.

Na SAGA Insurance Masters byl ale zpět a diváci ve Wembley Areně zjistili, že je v úžasné formě. Porážky Ali Cartera, Kena Dohertyho a Stephena Maguire ho dostaly do dalšího finále proti čínskému esu Dingovi. Tentokrát se ale na vrchol dostal O’Sullivan díky prvotřídnímu budování náběhů a jeho breaky 99, 128, 101, 58, 116, 96, 66, 143 a 74 ho dovedly k výhře 10-3.

Svou cestu loňským 888.com Mistrovstvím světa začal skvěle výhrami nad Dave Haroldem, Ryanem Dayem a Markem Williamsem, ale v semifinále prohrál s Graeme Dottem 17-11.

Nejtalentovanější snookerový hráč, O’Sullivan vyhrál 18 bodovaných titulů – jen Hendry a Steve Davis vyhráli víc.

Je dvojnásobným Mistrem světa – v roce 2001 porazil Johna Higginse 18-14 a v roce 2004 snadno odstřelil Dotta 18-8.

V 17ti letech se O’Sullivan stal vůbec nejmladším vítězem bodovaného turnaje, když ve finále UK Championship porazil Stephena Hendryho.

Je obdařen vzácným darem - schopností hrát na vysoké úrovni jak levou tak pravou rukou, nahrál vůbec nejrychlejší maximální náběh a je jediným hráčem, který nahrál 2 maximální náběhy v Crucible.

Svým odvážným stylem hry baví milióny svých fanoušků, což je také hlavním zájmem tohoto Londýňana. „Nehraju kvůli trofejím, nebo pro peníze,“ řekl během Royal London Watches Grand Prix. „Hraju kvůli lásce. To pro mě znamená víc. Je to ta krása hry.“

Mezi jeho koníčky patří golf a mezi sportovce, které obdivuje řadí Tigera Woodse. Je také zapálený fotbalista a hraje za celebrity tým Arsenalu.

O’Sullivanova partnerka Jo porodila v únoru 2006 jejich první dítě, dceru Lilly a jejich druhé dítě čekají v červnu.

Útok statistiky

Tento rok je již 30. výročím snookeru v Crucible
Tady jsou některá fakta a čísla uplynulých 3 desetiletí

Vloni se stal Peter Ebdon prvním hráčem, který se dostal do finále bez toho, aby si zahrál s hráčem top 16. Porazil Michaela Holta (24.), Davida Graye (23.), Shauna Murphyho (21.) a Marco Fu (25.)

V roce 1997 se Alain Robidoux dostal do semifinále bez střetnutí s hráčem TOP 32. Porazil Briana Morgana (49.), Stefana Mazrocise (81.) a Lee Walkera (189.).

Jediný „kanár“ v historii Crucible se přihodil v roce 1992, kdy John Parrott porazil Eddie Charltona 10-0 v prvním kole.

Nejdelší zápas se hrál v druhém kole v roce 1983 mezi Cliffem Thorburnem a Terry Griffithsem. Thorburn nakonec vyhrál 13-12 ve 3,51 ráno poté, co závěrečná část trvala 6 hodin 25 minut.

Nejdelší frame v historii Crucible byl 27. loňského finále mezi Peterem Ebdonem a Graeme Dottem. Ebdon ho vyhrál 65-59 za 74 minuty 9 vteřin.

V roce 2003 uhrál Ken Doherty více framů (132) než jakýkoliv jiný hráč. Porazil Shauna Murphyho (10-9), Graeme Dotta (13-12), Johna Higginse (13-8) a Paula Huntera (17-16), než prohrál ve finále s Markem Williamsem 18-16.

Nejvíce stovek v jednom roce (od všech hráčů) bylo nahráno v roce 2002 – 68. Až do roku 1991 to bylo nejvíce 20.

V období 1977 – 1990 nebyl nikdy průměrný věk hráčů v Crucible pod 33 let. V období 1991 – 2006 nebyl průměrný věk hráčů nikdy nad 33 let.

V Crucible soutěžilo 163 hráčů a reprezentovali 14 různých národností, 88 z nich byli Angličané.

Nejvyšší výdělky
1,969.878 liber Stephen Hendry
1,277.600 liber Ronnie O’Sullivan
984.050 liber Mark Williams
956.025 liber Jimmy White
809.130 liber Steve Davis

Nejvíce stovek od jednoho hráče v jednom roce
16 Stephen Hendry (2002)
14 John Higgins (1998)
13 Ronnie O’Sullivan (2004)

Nejvíce po sobě jdoucích vítězství v prvním kole
14 Terry Griffiths
13 Jimmy White
Mark Williams je nyní na řadě, protože se dostal do posledních 16ti při všech 10ti svých účastí v Crucible. Matthew Stevens vyhrál svůj první zápas při všech svých devíti účastech.

Nejméně přiznaných framů při výhře titulu
23 Steve Davis (1989) Vyhrál 5 zápasů (10-5, 13-3, 13-3, 16-9, 18-3)
25 Stephen Hendry (1993) Vyhrál 5 zápasů (10-1, 13-4, 13-7, 16-8,18-5)

Nejvíce světových titulů
7 Stephen Hendry
6 Steve Davis
2 Ronnie O’Sullivan, Mark Williams (John Higgins – 2007)

Nejvíce účastí
26 Steve Davis
25 Jimmy White
22 John Parrott
21 Stephen Hendry

Nejvíce odehraných zápasů
78 Steve Davis
75 Jimmy White
74 Stephen Hendry

Nejvíce vyhraných zápasů
60 Stephen Hendry
58 Steve Davis
50 Jimmy White

Nejvyšší procento vyhraných zápasů
81,1% Stephen Hendry
75% Mark Williams
74,4% Steve Davis
72,1% Ronnie O’Sullivan

Nejvíce po sobě jdoucích vyhraných zápasů
29 Stephen Hendry (1992-97)
18 Steve Davis (1987-90)
14 Steve Davis (1983-85)

Nejvíce odehraných framů
1570 Steve Davis
1558 Jimmy White
1545 Stephen Hendry

Nejvíce vyhraných framů
922 Stephen Hendry
919 Steve Davis
847 Jimmy White

Nejvíce nahraných bodů
91,618 Stephen Hendry
91,364 Steve Davis
85,219 Jimmy White

Nejvíce stovek
111 Stephen Hendry
72 John Higgins
71 Ronnie O’Sullivan

Citáty z Crucible

Bbc.co.uk
6. května, 2007

„Nevím, co se pokazilo – jsem znechucený tím, jak jsem hrál.“
Kvalifikant David Gilbert oceňuje sám sebe jednou hvězdičkou z pěti po své porážce v 1. kole od Stephena Henryho

„Nemůžu se dočkat léta, které přichází, protože chci jen zapomenout na tuhle hloupou hru.“
Hráč a bývalý snookerový fanda Stephen Lee po své prohře s Markem Selbym poměrem 10-7. Nemusíš se cítit tak špatně, Stephene. Nakonec, prohrál jsi s jedním z finalistů.

„Byl jako Jimmy White, když se tu objevil prvně – jen chodil kolem stolu a potápěl.“
Shaun Muchy vzdává holt 17tileté snookerové naději a debutantovi Crucible Juddu Trumpovi.

„Samozřejmě, budu pokračovat – není to tak zoufalé.“
Ken Doherty odpovídá na otázku ohledně své budoucnosti po své porážce 10-7 od kvalifikanta Marka Allena.

„Mezi framy jsme pokecali a říkali si, že mantinely jsou tady naprosto směšné – nevíte, kde jste.“
Velšan Ryan Day, který, spolu se soupeřem Neilem Robertsonem a spoustou dalších hráčů, nebyl zrovna fanoušek místních stolů.

„Prostě jsem tu nebyl, nic jsem nepředvedl, hrál jsem jak ryba!“
Mark Williams se stává prvním hráčem, který použije výrok „Hrál jsem jako ryba“ na Mistrovství světa.

„Jakmile se dostal nahoru, tak mě převálcoval.“
Bolestivý a zajímavý obrázek vyvolaný Joe Perrym po jeho porážce od Stephena Maguire.

„Nestanete se mistrem světa, když jsem Muppet.“
Ian McCulloch zklidňuje obavy, že mistr světa 2006 Graeme Dott byl dílo Jima Hensona.

„Cítil jsem se jako bych měl ve vestě smečku fretek.“
John Parrot zjišťuje, že slovo „zpanikařený“ by mohlo přesně odpovídat tomu, jak se cítil během svého zápasu proti Shaunu Murphymu.

„Dveře jsou stále otevřené, čekal jsem na něj, až zdvihne telefon – moje číslo je pořád stejné.“
Shaun Muchy se obrací na svého otce, který s ním kvůli hádce už roky nepromluvil.

O tágu

24. května 2007
www.worldsnooker.com

Co dělá dobré tágo? Jen pár snookerových hráčů ví více o tomto klíčovém nástroje víc, než bývalý vítěz Grand Prix – Dominic Dale.

Velšan je fascinován tágy už od jeho 15ti let, kdy si jeho otec koupil knihu o kulečníku z roku 1932.

Hráč, známý jako „Spaceman“ pro jeho svéráznou osobnost je horlivý obchodník se starožitnými a speciálními tágy a stráví týdně hodiny na e-bay hledáním výhodných koupí. Takže Dale je perfektní místo, kde si zodpovědět klíčové otázky:

Jaké je nejlepší tágo pro někoho, kdo se snookerem začíná?

Měli byste hledat pevné jasanové nebo javorové tágo se špičkou 10 mm, 31 mm rukojetí a 58palci na délku (147 cm). Můžete koupit opravdu dobré tágo už za 120 liber, které vám vydrží až do konce života. Možná vám neumožní hrát tak fantastické strky se zpětnou rotací, které vídáte u Jimmy White, ale bude způsobilé k solidnímu, komplexnímu snookeru.

Jestli máte vážný zájem na tom, být dobrým hráčem, měli byste si pořídit ručně dělané. Podle mého názoru jsou nejlepší výrobci Trevor White z Bridgendu, který dělal tágo Stephenu Maguiremu a Glover Cues v Swadlincote. V Londýně je také hodně dobrý John Parris, který dělal nové tágo Ronnie O’Sullivana, a na severu Anglie je to Craftsman Cues v Kippax nedaleko Leeds.

Jaký je rozdíl mezi jasanem a javorem?

Když si kupujete nové tágo, bude pravděpodobně lepší jasan, protože je to poddajnější dřevo a dává lepší pocit. Jasan pochází ze Severní Ameriky a je to dobrý, dostatečně hladce zrnitý materiál. Javor je tvrdší a většinou je bez jakéhokoliv viditelného zrna. Ale když máte dost štěstí a získáte staré javorové tágo, jsou velmi poddajná a dávají skvělý pocit. Za tu dobu se dostal do tága vzduch a změkčil ho, což ti umožňuje skvělou reakci při odehrání bílé koule. Shaun Murphy používá staré tágo Toma Newmana vyrobené Peradonem, které mu umožňuje hrát strky, které by nešly tak snadno hrát s moderními tágy.

Jaká starožitná tága jsou nejvyhledávanější?

Asi tága French Marquetry, která se datují kolem roku 1830. Mají velmi složité a půvabné vykládané vzory s kousky slonoviny a můžete je koupit kolem 1000 liber. Jeden pár jsem před pár lety prodal za 1.150 liber každé. Hodně vyhledávaná jsou také tága Burroughs & Watts, která byla vyrobena z jasanu z HM Shipyards. Dřevo pochází z lodí a bylo vystaveno slané, mořské vodě po více než 50 let. Jasan byl tak dobře zakonzervovaný, že byl ideální na výrobu tág. Prodávají se za 400 – 600 liber.

Jaký máš nejdražší kousek ve své sbírce?

Určitě 3 billiárové tyče, které jsou opravdu vzácné. Jsou to předchůdci tág a byly vyrobeny kolem roku 1780. Jsou dlouhé 5 stop (152 cm), mají velmi tenkou hmoždinkovou násadu s koncovou částí ve tvaru kladiva. Stojí mezi 600 a 1500 liber každé. Moje nejoblíbenější má na zadní straně známku Gillow. Bylo vyrobeno Johnem Thurstonem, který vedl jednu z nejnámějších biliárových a snookerových podniků vůbec. Ale tohle bylo vyrobeno dříve, než založil svůj vlastní podnik (který stále funguje), bylo to během doby, kdy pracoval jako truhlář pro Gillow. Je to opravdu Rolls Royce mezi holemi.

Dobrý soul – Steve Davis

17. května 2007
www.worldsnooker.com

S 5,5 mil. liber získaných na výhrách ve snookeru, nemá Steve Davis příliš těžké rozhodování, kterou z kýžených soulových nahrávek si může dovolit.
Samozřejmě nebyl vždy případem milovníka hudby, pro kterého je sbírání LP desek koníčkem – hraničící s posedlostí – po většinu jeho života.

„Mám problém s vinylem,“ připouští šestinásobný Mistr světa, který zůstává mezi nasazenými hráči v Cruciblu i ve věku 49 let. „Už od té doby, co jsem si začal vydělávat, nejsem schopen projít kolem obchodu s deskami bez toho, abych nechtěl jít dovnitř a něco si koupit.“

„Moje první deska, kterou jsem si koupil byla buď Neil Young – Heart of Gold nebo Hold Your Head Up od Argent – nepamatuji si, která byla první. Pracoval jsem o víkendech v supermarketu a vydělával 28 pencí za hodinu. LP byla za 2 libry, takže jsem si to nemohl dovolit, musel jsem se spokojit se singlem.“

„Začal jsem poslouchat pirátskou soulovou stanici a také Soul Shows na Radio 1 Robbieho Vinenta o sobotních nocích. Brzy jsem začal pobíhat po londýnských obchodech s deskami, specielně jednom na King’s Cross, který se jmenuje Mole Jazz. Zavedlo mě to k vokálnímu jazzu, který mě zasvětil do soulových vokalistů.

„Desky, které jsem sháněl byly Independent American 45s, ne ty značkové. V šedesátých letech žil soul v jukeboxech a na rádiích a byl tu svět muziky, který se nikdy nedostal na LP. Mám rád ty téměř neznámé jednohitové zázraky.“

„Tím ale neříkám, že nemám také rád známé věci. Jsou sběratelé, kteří zlehčují velikány, protože jsou příliš hlavním proudem, a vždycky nad nimi ohrnují nos. Neměli by přehlížet kvalitu. Jsem velký fanda Otis Redding, Arethy Franklin, Anity Baker a Luther Vandrosse.“

„Kdybych si musel vzít jednu LP na opuštěný ostrov, bylo by to dvojalbum King Of the Rock and Soul od Solomona Burke. Je to živá nahrávka a můžete z ní cítit tu atmosféru.“

„Hudba je pro mě koníčkem a je tu napětí ze shánění, kdy musíš opravdu hodně hledat nahrávku nebo si ji objednat poštou. Existuje časopis s názvem Voices from the Shadows s málo známou soulovou muzikou, který jsem si předplatil. Znám Roda Dearlove, který ho vydává a když se ten časopis dostal trochu do finančních potíží, pomohl jsem mu z nich a ujistil se, že bude pokračovat. Dost vtipně je kvůli tomu o nás zmínka v knize High Fidelity od Nicka Hornbyho. Občas také chodím na živá vystoupení, i když jsem zjistil, že zvuková kvalita na živém koncertu není někdy tak dobrá, jako na nahrávkách.“

„V současnosti je tu stahování z internetu a e-bay, což změnilo způsob sbírání. Mám povahu sběratele a je to dobrý koníček, protože se do toho můžete ponořit a zase vynořit, nic neztratíš, když neudržíš krok. Dalším plusem je samozřejmě potěšení z poslouchání hudby stejně jako sbírání desek, což je lepší než sbírat známky nebo mince. Mám jich doma tolik, že se to nedá ani spočítat. Nemám moc cenných, ale ty je obtížné získat.“

Závislost na vinylu nezasahuje nijak zvlášť do povolání muže, který dominoval snookeru v osmdesátých letech. „Moje vášeň pro hudbu nikdy neodpovídala vášni pro snooker,“ vysvětluje. „Když jsem byl mladý, byl jsem absolutně posedlý snookerem, nemohl jsem myslet na cokoliv jiného. Asi 2 týdny před Mistrovstvím světa jsem se skrýval do své ulity. Nořil jsem se do hlubokých myšlenek, hrajících velkou roli v přípravě.“

„Tak to už se mnou není,“ pospíchá dodat. „V současnosti se na rozpis zápasů nepodívám dříve, než asi 2 dny před turnajem. Pak jdu ven s přáteli a dám si pár sklenek vína, pak už si jdu jen před zápasem dříve lehnout. Jdu do Crucible bez nějakých očekávání. Jdu si jen užít den a zápas.“

Otec dvou dětí s mnoha dalšími možnostmi mimo snooker, včetně pokeru, golfu a devítky poolu a nebo jeho televizní práce, trvá na tom, že hudba mu dává nejvíce radosti, stejně jako kanál skrz který vyjadřuje svou osobnost.

„Během své školní docházky to byl způsob jak být jiný a odmítnout jít s davem,“ vysvětluje. „Zatímco všichni v šesté třídě poslouchali Yes, Genesis, Roxy Music a Steve Harley, já jsem poslouchal Caravan, Soft Machine, Gentle Giant a Magma. Hudba, která se mi líbila, byla mimo hlavní proud a to mě dostávalo do permanentního napětí hledání nových kapel, o kterých většina lidí ještě neslyšela. Možná o nich ani nikdy slyšet nechtěli, protože tomu nepřišli na chuť.“

„Myslím, že to, co mi dává uspokojení je, že musím hledat hudbu, která se mi líbí, neživí mě to. Většina lidí neví, co je jinde a nechtějí dělat ty terénní průzkumy.“ Magma – francouzská rocková kapela založená v roce 1969, kterou Davis popisuje jako „hudební ekvivalent Marmite – buď je milujete nebo nenávidíte“ – byla jeho trvalou hudební láskou po více než 30 let.

Prvně mu zkřížili cestu díky akci, kdy šel na živé vystoupení Chalk Farm Roudnhouse, aby viděl předskokany Isotope. Nejprve si plánoval jít domů ještě dřív, než Magma nastoupí, ale z chvilkového popudu se rozhodl tam zůstat a „skončil jsem v šoku, úplně mě odrovnali. Kdybych měl stroj času a mohl vrátit jeden den mého života, byl by to tenhle.“
Na konci osmdesátých let založil Davis Interesting Promotions za jediným účelem a to dostat všech 14 členů Magma do Bloomsbury Theatre, aby hráli tři noční série, poslední byla zcela vyprodána.

Stále sleduje jejich práci a jmenuje jejich album Mekanïk Destruktïw Kommandöh jako jeho naprosto nejoblíbenější, stejně jako jazzového bubeníka a zakládajícího člena Christiana Vandera řadí mezi své idoly.

Davis rád poslouchá i moderní populární hudbu včetně Davida Graye, Embrace a Damien Rice, ale ponechává si zálibu v nemodernosti.

„V březnu jsem začal dělat týdenní alternativní show každé pondělí večer na Phoenix FM, která běhá na Berntwood a Billericay, a také na internetu,“ dodává snookerová legenda.
„Je tu skupina jazz rockových kapel z oblasti Kentu volně známých jako Canterbury Music, včetně Hatfield a North, Egg and Henry Cow a já hraju spoustu jejich nahrávek.“

„Snažím se hrát hudbu po většinu vysílacího času raději, než unavovat lidi zprávami. Ale během vysílání hraji na svém laptopu poker a mezitím říkám lidem o svých špatných tazích. Pokaždé, když se mi podaří dostat do ruky pár spodků, zapomenu pustit další kousek. Nemám moc posluchačů, ale i když mi poděkuje třeba jen jeden člověk, protože jsem ho seznámil s něčím, co neznal a co udělalo jeho posluchačskou zkušenost plodnější, pak mám pocit, že to stojí za to.“

Říkáte ... vtipné hlášky z loňského turnaje

„Pořád si říkám, že nesmím kazit snadné koule.“
Vnitřní monolog Jamese Wattany nemohl zabránit porážce v prvním kole od Shauna Murphyho

„Cítím se den za dnem lépe, i když to tak nezní. Měním se v Barry White.“
Hlas Shauna Murphyho je po vlně chřipky hlubší a výmluvnější

„Minulý týden jsem se při tréninku trápil a to není zrovna to, co byste chtěli, než jdete do Crucible.“
Graeme Dott po porážce Johna Parrotta v prvním kole dokazuje, že forma před Sheffieldem není nutně předzvěstí budoucnosti.

„Nikdy jsem nebyl tak nervózní před snookerovým turnajem. Naposledy jsem byl takhle nervózní, když se rodily moje děti.“
Parrott připouští, že motýli v Crucible mohou ovlivnit i toho nejzkušenějšího hráče.

„Hrál tak pomalu, bylo to neuvěřitelné a to mě porazilo. Měl čistě vydrhnuto asi 100x.“
Ali Carter je frustrovaný po své porážce v 1. kole od Stephena Lee.

„Nechtěl jsem ho nechat v prvních čtyřech framech pobíhat kolem a nechat ho dostat se do dobrého začátku.“
Lee vysvětluje svůj metodický přístup.

„Pomyslel jsem si, že to bude špatný den na vlasy a už jsem takový měl. Bylo to míněno tak, že budu na blond s melírem, ale ten chlápek byl barvoslepý a pitomý. Myslím, že měl dostat padáka, když to udělal takhle.“
Lee znovu, se zářivě žlutými vlasy, které měl na svůj první zápas poté, co navštívil Sheffieldského kadeřníka.

„Pustím se semtam do šíleného strku. Někdy vidím dlouhou červenou a řeknu si, že do ní nejdu. Ale pak to udělám a říkám si – ježíš co jsem to udělal.“
Neil Robertson prozrazuje nedostatek sebeovládání při výběru svých strků

„Je to ten nejklidnější chlap na světě. Během prvních čtyřech framů jsem byl nervózní, zatímco on vypadal jako když hraje nějaký malý turnaj.“
Anthony Hamilton o Marku Williamsovi

„Vypadá to, že jsem ve skupině smrti. S trochou štěstí odstoupí O’Sullivan, Hendry, Maguire, Stevens a dorazí Willie Thorne.“
Williams si přeje snažší rozlosování

„Chci jen proklouznout a na té cestě někoho pokousat.“
Stephen Maguire doufá v tichý postup do pozdějších fází

„Asi si mě chtěl vylosovat, protože už mě devětkrát porazil. Kdybych už neudělal nic jiného, než půjdu do důchodu, chci porazit Ronnie O’Sullivana.“
Dave Harold poté, co se jeho seznam porážek od the Rocketa dostal do dvouciferných čísel.

„Ne...co ještě mám udělat?“
Nigel Bond, který šokoval Stephena Hendryho porážkou 10-9, odpovídá upřímně, když je dotázán, zda někdy uvažoval o skončení se snookerem.

„The Crucible je strašidelné místo a působí to na každého. Steve Davis minul v roce 1985 tu černou. Hraje triky s tvou myslí.“
Sheffield je znepokojivé místo pro Ronnie O’Sullivana

„Nikdy není chytré jásat ještě předtím, než opravdu vyhrajete zápas.“
Dott přiznává ukvapenou oslavu na konci jeho thrilleru 13-12 proti Robertsonovi

„Dokonce i když potápí a vy sedíte, užíváte si sledování jeho hry, protože hraje tak plynule.“
Williams má pro O’Sullivana samou chválu navzdory porážce ve čtvrtfinále

„Jsem tu jen proto, abych si užil svůj snooker. Nejsem tu proto, abych vyhrál turnaj. Jsem asi jediný, kdo tu proto není.“
Mark Fu zlehčuje své šance navzdory své účasti v semifinále

„Mám velké srdce, ale to by jistě bylo zlomeno, kdybych prohrál ten zápas.“
Peter Ebdonovi se ulevilo po vyřazení Marka Fu v semifinále poměrem 17-16

„Potřebuji nové tágo, takže doufám, že to John Parris viděl. Žádám ho o něj už 2 roky. Dal jsem to staré pryč jako způsob jak říct – tak pojď Johne, probuď se.“
O’Sullivan vysvětluje, proč dal pryč své tágo po semifinálové porážce od Dotta

Eirian Williams

je profesionálním rohodčím už 16 let. V roce 1991 vyměnil svou kariéru policisty za dodržování práv v jiné oblasti, nyní u zeleného sukna.

V současnosti je jedním z nejznámějších a nejrespektovanějších rozhodčích tohoto sportu. Rozhodoval ve 20ti velkých finále a jeho už tak působivý životopis se ještě vylepší. 6. května dostane tento Velšan příležitost rozhodovat jeho již 3. finále v Crucible na letošním 888.com World Snooker Championship.

„Jsem šťastný jako blecha, je spousta lidí, kteří to nedělali ani jednou, takže jsem více než šťastný,“ řekl Williams. „Světové finále musí být beze všech pochyb vrcholem. Kdokoliv se chce stát profesionálem, usiluje o tuto čest.“

„Každému, kdo se chce stát rozhodčím bych doporučil sledovat nás v kabině. Když jsem se stal profesionálem, byl jsem zvyklý sledovat moje kolegy a brát si z nich příklad,“ dodal muž, který počítá práci na svých stránkách www.prosnookerref.co.uk mezi své koníčky.

Připouští, že nikdo není dokonalý a že měl několik nepříjemných okamžiků. „Jeden, který mi přichází na mysl je nedávný, který se stal v Crucible během finále v roce 2005,“ řekl. „Matthew Stevens nechal Shauna Murphyho ve snookeru za zelenou, ten se z toho nedokázal dostat a já jsem zahlásil „Faul and a miss“. Matthew mě, po krátkém přemýšlení, požádal o přenastavení bílé koule. Shaun stál v takové pozici, že jsem měl za to, že bílá koule byla za hnědou, i když před tím zmíněným strkem jsem si v duchu poznamenal, kde byla. Nicméně jsem ji umístil za hnědou. Shaun řekl: „Byla za zelenou!“ Oba hráči i diváci se začali smát a já jsem hledal lopatu, abych se mohl zahrabat. Shaun opět minul jakoukoliv ze 14ti červených a já zahlásil totéž. Matthew znovu požádal o přenastavení a nějaký vtipálek z publika zavolal „Za žlutou, rozhodčí!“ Celý sál propukl ve smích, včetně mě.“

Tady jsou některé těžké otázky, které jsme položili Eirianovi a jeho odpovědi ...

Co se stane, když hráč nemůže uniknout ze snookeru – například když by měl zasáhnout červenou, ale bílá koule je kompletně obklopena jinými barvami?
Hráč musí hrát ve směru hratelné koule a odehrát bílou dostatečnou silou na to, aby to zvládl jako kdyby tam nebyla překážející koule.

Může být zahlášen „faul and miss“ hráči, který potřebuje snooker?
Obecně je odpověď na tuto otázku ne. Ale rozhodčímu je dovoleno podle pravidel zahlásit „faul and a miss“ jestliže věří, že pokus byl předstíraný.

Může se hráč dotknout nebo pohnout koulemi, když jsou přenastavovány po „faul and a miss“?
Ne. Hráč by mohl dostat postih podle hodnoty koule, které se dotkl.

Může hráč použít spodek nebo rukojeť svého tága na odehrání bílé koule?
Ne. Kontakt s bílou koulí musí být jen se špičkou tága.

Může se hráč dotázat rozhodčího, jestli je ve snookeru na určité kouli?
Pouze v případě, že hráč je barvoslepý, pak rozhodčí odpoví na tuto otázku.

Jsou nějaké okolnosti, za kterých je povolen „push stroke“?
Pravidla říkají, že „push stroke“ není dovolen, ale je tu výjimka, kdy bílá koule a hratelná koule jsou tak blízko sebe, že je nevyhnutelné, aby špička tága nebyla v kontaktu s bílou v okamžiku kontaktu s odehrávanou koulí. Měl by to být co nejkratší možný kontakt.

Co se stane, pokud jeden hráč chce přenastavení stolu a druhý ne?
Rozhodčí rozhodne, jestli se pozice dostala na mrtvý bod a dá každému z hráčům počet strků na vyřešení situace, jinak rozhodne stůl přenastavit.

Může si hráč položit svou křídu na okraj stolu, aby si označil místo, kam mířit?
Ne, to není dovoleno.

Je hráč oprávněn získat bonus za 147 bodů, jestliže break 147 zahájí free ballem?
Tímto potopí 16 červených, 16 černých a všechny barevné. Těchto 155 se také počítá jako maximum.