Úvahy o životě

Já věřím, že každý člověk je svému životu strojvůdce. Někdo se celý život snaží, vzdělává a dře, aby až ta příležitost půjde okolo, mohl ji chytit. Někdo zavírá oči před blížící se bouří, a přestože ho všichni okolo přesvědčují, že je přece jasné, že ta bouře bude zlá a že by se měl před ní ochránit...z nepochopitelného důvodu vyhledá to nejnebezpečnější místo s vírou, že jemu se přece nic nemůže stát, nebo že bude vždy někdo na blízku, kdo ho z toho vytáhne. Někdo má hodně štěstí a stokrát se opravdu nic nestane, stokrát ho z průseru někdo vytáhne. ale možná, že když si neumíme svého štěstí vážit, jsme  pyšní a arogantní, i to štěstí, nebo boží ochrana - jak chceš- už proště nepříjde. Místo toho, abychom se zamysleli, kde jsme udělali chybu, proč jsme v situaci, ve které nám není dobře, místo toho hledáme kolem sebe viníky a tváříme se jako oběti a chudáci. Kdo nechce být chudákem, nechce aby ho okoli litovalo a nikdy to nikomu nedovolí...svým postojem, optimismem a bojovností vše zvládne, ze svých chyb se ponaučí a příště půjde jinou cestou. My většinou vidíme úspěšné (nebo neuspěšné lidi) až v tomto bodu. Nevidíme cestu, kterou urazili, co vše museli zvládnout, co museli obětovat, nebo naopak co přehlíželi, nad co se povyšovali, aby byli tam, kde jsou. Vidíme jen výsledek a potom říkáme:Ten se má, nebo Ten se nemá. Ale nevidíme víc! Proto nesuďme, každý má svůj život a jednou se budeme moci ohlídnout a jen my sami budeme vědět. Lenka Brzková

V tom Česku máte pocit, ze musíte na věci, situace, lidi reagovat ihned. "Teď musím odeslat odpověď, tohle potřebuji hned vědět, musím, měl bych, jinak.. "(katastrofa), cítíte ten tlak hned teď, nebo to nepočká, teď je potřeba se k tomu vyjádřit.. Tady pochopíte, že pobýt v klidu je tou nejlepší věcí, kterou kdy můžete pro sebe udělat. Bez možnosti reagovat na své vztahové záležitosti impulzivně (bez netu, telefonu), nastane zajímavá situace.. Že na druhý den to můžete cítit úplně jinak, máte k situaci jiný postoj, přijdou vám jiné moźnosti řešení, anebo zjistíte, že nemá smysl reagovat vůbec, že o to vlastně nestojíte.. Zpoznáte svou vnitřní pravdu, udáte si vlastní frekvenci chování, nastavíte si svůj vesmír:) Nedovolte tlaku jiných (lidí nebo technologie) převálcovat moudrý hlas ve vás, který ale uslyšíte/uvidíte až ve chvilkách klidného rozjímaní. A to můžete provést za pomocí hudby, sportu, četbou, procházkou v přírodě, psaním, tvořením...prostě tím vaším oblíbeným;) Dopřejte si čas pro sebe. Zpomalit - u jídla, řeči, reakcích, utrácení, co udělat - to je nové zlaté pravidlo, a zní: "Zpomal aneb hoď se do klidu a dojdeš k pokladu." z Bali

Žít to, co je právě tady a teď. To, co Existence pokládá až k vašim nohám. Uchopíte to? Připouštíte možnost změny z vaši iluzorní představy o tom jak to je nebo o "budoucím" štěsti? Chcete "tam" už být, vynakládáte úsilí či používáte vizualizace, že už jste tam (s partnerem, štíhlí, v klidu, super práci, 100%vitarian, svalnaté tělo, co ještě?!) a už to jede.. "ještě tohle, a ještě takhle, jenom kousek mě odděluje od štěstí, a co ještě mám udělat, abych tam už byl, a měl to.." A také znáte, pokud jste ochotni jsi to připustit, jak vyčerpávající, občas i deprimující, jakoby pořád ztrádající tohle snažení o "něco tam"je? Život a štěstí a Vaše síla i pocity naplnění.. víte to.. leží jenom Tady, v tom kde jste teď a jací jste, teď, s nejistou budoucností, s nejistou další minutou, která se zdá předvídatelná, naplánovatelná, někdy i očekávatelná..Omyl. A díky zato! V tom leží naše Svoboda, zůstat otevřen těm nekonečným možnostem a příležitostem, které se ne-náhodně dějou, ale někdy máme pocit, že nás nimi život "vyrušuje"!, a snaží se nás oddálit od našeho cíle, iluze vzáleného snu.. Nejde o to žít bezcílně, neplánovat nebo nevěřit svým snům, jde o to být ochotný se toho pustit a důvěřovat Inteligenci Vesmíru, která ví nejlépe, co nás skutečně může naplnit štěstím, a pokud zůstaneme k sobě úpřimní, naše srdce nám to prozradí. Povede nás, každým okamžikem, který skýtá stěstí. Tak co uděláte? 

Který je ten Váš? Kdo je vaším pánem? Peníze, jídlo, móda, přesvědčení, tělo, dobro a zlo, pozitivizmus, hlas rodiny, práce, Google...? Čemu věnujeme nejvíce své pozornosti? Čí píseň zpíváte, když ne tu svou, která umí vaše srdce povznést nad všechny "hodnoty světa" do krajiny "ducha" a zase zpátky a propojit obojí v harmonii lehkosti? Potřebujeme oduševnělý svět, přišli jsme se naučit jak být lidskou duší, nebojme se být svý, Existence nás žádá o naši autentičnost, chce slyšet naše srdce být, a uvědomit jsi tu krásnou příležitost být teď a tady v tomto bohatém světě, ve kterém má každý právo být! Ukaž se nám také ! 
Simona Celarová