Giovanni Battista Alliprandi (1665-1720)
|
Giovanni Battista Alliprandi (cca 1665, patrně Laino ve Val d'Intelvi (Provincie Como, Itálie) - 13. březen 1720, Litomyšl) byl významný, v Čechách působící barokní architekt italského původu. Vedle Giovanniho Santiniho a Kryštofa Dientzenhofera je nejvýznamnějším českým vrcholně barokním architektem. Byl značně ovlivněn vídeňskou architekturou své doby, a to Domenicem Martinellim a Johannem Lukasem von Hildebrandtem. Významný vliv na jeho tvorbu měl Johann Bernard Fischer z Erlachu, jehož osobité, vrcholně barokní pojetí architektury Alliprandi přinesl do Čech - zejména při koncipování zámeckých a palácových staveb s ústředním sálem oválného půdorysu. Tvořil především v Praze, Středních a Východních Čechách. Alliprandiho stavby vždy dosahují vysoké umělecké úrovně v koncepci i v detailu. Zejména jeho zámky v Liblicích (hrabě A. J. Pachta z Rájova) a ve Veltrusích (hrabě V. A. Chotek), palác Přehořovský (Lobkovický) s výrazným zahradním průčelím a jeho centrální kostely v Benešově a v Kuksu zůstávají trvalou hodnotou českého vrcholného baroku. V roce 1690 je prvně doložen v Čechách, nejprve jako polír při stavbě poutního kostela na Chlumku u Luže. Od roku 1697 žije trvale v Praze, kde se stává stavitelem hraběte Heřmana J. Černína s ročním platem 600 zlatých. Dalšími významnými zaměstnavateli se pro G. B. Alliprandiho stávají František Karel hrabě Přehořovský, majitel konopišťského panství od roku 1701 a mecenáš piaristického řádu a hrabě Františk Antonín Špork, císařský komorník, tajný rada a místodržící, patřící k vrstvě novodobých šlechticů. Proslul jako umělecký mecenáš, sběratel, vydavatel podporoval literaturu, hudbu a divadlo, dále pak hrabě Jeroným Colloredo a hrabě František Václav Trautmannsdorf. Později staví či přestavuje řadu šlechtických paláců a domů a kostely řádu piaristů. Roku 1706 je jmenován c. a kr. vrchním stavitelem pražského opevnění. V roce 1709 se stává měšťanem na Malé Straně v Praze a staví si vlastní dům v Ostruhové (dnes Nerudově) ulici. V posledních letech života působil jako stavební mistr při stavbě sv. Petra ve Vídni. Umírá při stavbě piaristického kostela v Litomyšli 13. 3. 1720 a je pochován v hrobce děkanského kostela v Litomyšli. Tvorba a stavby připsané:
|
