Čestný dvůr

Čestný dvůr veltruského zámku vznikal patrně při dostavbě hlavní zámecké budovy po roce 1710. Byl vymezen na severní části oválně vybíhajícím oplocením, patrně s pozdější kolonádou soch dvanácti měsíců a čtyř ročních období z díly M. B. Brauna. Bohužel není známo, kdy byly sochy zhotoveny, ani kdy byly osazeny. Na protější straně vzniklo, u dvojramenného schodiště do zámku, sousoší koněvodů a psovodů po roce 1711 a jejím autorem byl F. A. Kuen. Na východní a západní straně je čestný dvůr uzavřen původně patrně (též neudaného účelu) hospodářskými budovami, přízemními pavilony, které v průběhu let změnily svůj vzhled i poslání. Záměrně výškově odstupňované budovy, od zámecké brány k vlastnímu zámku, vytvořily úžasný vrcholně barokní efekt malebné pompéznosti tohoto původně letního sídla. Další stavební vývoj však tento prvek naprosto smazal. V této době neměl čestný dvůr žádnou zahradní úpravu a byl dokonce rozdělen dřevěným plotem na dvě části, viz plán z roku 1746. Po roce 1740 se započal budovat hospodářský dvůr v západní části od zámku a tím se z prostor čestného dvora odsouvá neestetická živočičná stránka panství a dvůr dostává na estetickém významu. Není ani vyloučeno, že právě v této době, na podporu architektonického vzhledu, dochází k osazení kolonády soch. Je to však čistě hypotetická myšlenka. V menší části dvora u zámku, byly patrně budovy většího významu, než budovy vzdálenější, ve druhé části dvora. Na pozdější mapě z roku 1759 je zakreslen čestný dvůr stále rozdělený na dvě části, ale již prolamovaným pilířovým ohražením.  Vznikl majestátní půdorys rakouského typu. Koncem 18. století dochází ke sloučení vlastního čestného dvora a předdvoří a patrně v této době dochází k zahradní úpravě.

Čestný dvůr (cour d’honneur) je označení pro, ze tří stran, uzavřené nádvoří zámeckou budovou a bočními křídly. Čtvrtá-přední strana, která je naproti hlavnímu průčelí, je uzavřená zdí s výstavní branou nebo oplocením s ozdobnou mříží a se sochami či vázami na pilířích. Toto řešení se začalo objevovat již v 17. století ve Francii a později se v barokní době rozšířilo po celé Evropě.