Veltrusy a hotel Pupp
| Veltruský cukrář hraběte Chotka postavil a proslavil PUPP. Historie Grandhotelu Pupp začíná jako pohádkový příběh o chudém chlapci, jenž se výhodným sňatkem se zámožnou nevěstou stal boháčem. Příběh Puppu je však pravdivý a tak se podívejme do mlžného zrcadla času, jak všechno začalo... V roce 1767 přišel z Veltrus u Kralup nad Vltavou do Karlových Varů za prací mladý muž, narozený 1743, jenž se jmenoval Johann Georg Pupp. Jeden čas byl cukrářem u hraběte Jana Rudolfa Chotka na jeho zámku ve Veltrusích, kde se patrně vyučil. Někde se píše, že Pupp přijel do Karlových Varů s hrabětem Chotkem poprvé již v roce 1759. Nelze to vyloučit, ani potvrdit. Upřesněme, že Puppovo původní jméno bylo Jan Jiří Popp či Pop, až v Karlových Varech se cukrář začal někdy po roce 1775 psát Pupp. Motivy této drobné úpravy jména neznáme. Zaměstnání si mladý Pupp našel u váženého karlovarského cukráře a kavárníka (coffetiéra) Mitterbachera v jeho domě Zelený Meloun (původně se tento dům nazýval Svatý Tadeáš, kolem roku 1788 však už nesl označení Zelený meloun) na Staré louce čp. 332. U Mitterbacherů Pupp našel nejen práci, ale i svou milovanou ženu. V roce 1775 si Johann Georg Pupp vzal za manželku Mitterbacherovu jedinou dceru Franzisku. Podle zápisu v matrice sňatků děkanského kostela Maří Magdaleny v Karlových Varech, (svazek 8, číslo záznamu 291) je ženich uveden ještě jako Johann Georg Popp. Je zřejmé, že Franziska měla, patrně po svém podnikavém otci, obchodního ducha. Z bohatého svatebního věna Franziska Puppová dne 1. března 1775 zakoupila od paní Anny Sabiny, rozené Hofmannové, vdané Dr. Becherové, třetinu tzv. Lusthausu (Český sál) za 300 zlatých, o rok později, dne 30. ledna 1776, koupila od paní Josefy, rozené Bachmannové, ovdovělé Becherové a pak znovu provdané Müllerové, za 732 zlatých druhou třetinu a konečně dne 27. ledna 1778 koupil její manžel Johann Georg Pupp od Marie Anny Ihlové za cenu 1000 zlatých poslední třetinu Českého sálu. Tím udělal velmi výhodný, možno říci životní obchod, protože Český sál byl, jak už víme, společně se Saským sálem nejvíce prosperujícím pohostinským střediskem lázeňského města. Na budově Sálu však vázly ještě nějaké dluhy, jejichž splácení se manželům Puppovým protáhlo až do roku 1782, kdy se Český sál konečně stal jejich břemeny nezatíženým majetkem. V témže roce Pupp koupil i přilehlou lipovou Alej, v níž na žádost hostů zvětšil počet laviček. Cesty aleje upravil pro jízdu na koni a vjezd kočárů. Johann Georg Pupp byl obchodně velmi zdatný a brzy nesly Český sál a Alej jeho jméno, tj. Pupovský či Poppovský sál a Puppovská alej. Johannu Georgu Puppovi po smrti ženy Franzisky zůstaly její dvě třetiny Českého sálu. Ve své závěti z roku 1808 převedl J. G. Pupp vlastnictví Českého sálu s celým movitým a nemovitým příslušenstvím svému prvorozenému synovi Josefovi za 26.000 zlatých s výslovným přáním, aby v případě, že Josef zůstane bezdětný, Sál nikdy neprodával nikomu jinému nežli svému bratrovi Johannovi za stejnou cenu, tj. za 26.000 zlatých. Toto ustanovení bylo v závěti proto, aby i do budoucnosti bylo zajištěno držení Českého sálu rodinou Puppů. Josef Pupp se vyučil cukrářem a po otcově smrti ve smyslu jeho poslední vůle zdědil Český sál. Johann Georg Pupp zemřel dne 16. února 1810 následkem mrtvice ve věku 66 let. Stanislav Burachovič |
