Přírodní památka

Rada vyhlásila ve středních Čechách devět nových přírodních památek

16.4.2013

Rada Středočeského kraje dnes na svém pravidelném jednání rozhodla o vyhlášení devíti nových přírodních památek. Tři nová chráněná území vznikla v okrese Příbram, po jednom pak na Berounsku, Mělnicku (Veltrusy), Kladensku a v okresech Praha – západ a Praha - východ. Devátá nová přírodní památka leží na území okresů Praha - východ a Mladá Boleslav Kladensku.

„Nové přírodní památky vyhlašujeme na základě návrhu orgánů státní správy. Pro kraj představuje péče o chráněná území celou řadu povinností. Musíme zde zabezpečit a zaplatit provádění řádné péče v zájmu toho, aby zde nestrádali vzácní živočichové a rostliny, kvůli nimž je zde tento stupeň ochrany přírody vyhlášen,“ vysvětlil hejtman Středočeského kraje Josef Řihák

Vyhlášení uvedených evropsky významných lokalit za zvláště chráněná území je součástí dvou projektů Středočeského kraje, které byly podpořeny finančními prostředky z Operačního programu Životní prostředí.

Veltrusy, okres Mělník. Předmětem ochrany jsou živočišné druhy páchník hnědý (Osmoderma barnabita) a roháč obecný (Lucanus cervus).

 

Páchník hnědý

(Osmoderma eremita, Scopoli, 1763) je brouk z čeledi zlatohlávkovití (Cetoniidae).

Vyskytuje se v několika poddruzích od severního Španělska po střed evropské části Ruska, z jihu od Itálie až po jižní Švédsko. Západním poddruhem je O. eremita eremita rozšířený až do střední Evropy, na jihovýchodě se vyskytuje forma O. eremita lassallei a O. eremita christinae.

Brouk dosahuje délky kolem 30 mm. Samice kladou kolem 30 vajíček, do dutin starších listnatých stromů. Vylíhlé larvy zde prodělávají 3 - 4 letý vývojový cyklus a před zakuklením měří až 10 cm. Dospělý brouk posedává ve slunečných dnech na kmenech stromů a vydává charakteristický zápach, který mu dal české rodové jméno.

Páchník hnědý je saproxylofágem, typickým druhem osidlujícím stromové dutiny.Preferuje pravděpodobně osvětlené dutiny, proto lze často nalézt populace páchníka v solitérních stromech či alejích.

Larvy mají víceletý vývoj v trouchu v dutinách živých listnatých stromů, především ve střední a horní části kmene. Imaga se objevují od května do září. Aktivují večer a v noci, dutinu však opouštějí jen výjimečně, létat jsou schopni pouze na velmi krátké vzdálenosti. Živí brouci se vyznačují charakteristickou vůní, popisovanou jako vůně juchtoviny (starých vydělaných kůží) či zimostrázku.

V Evropě bylo v rámci původního druhu Osmoderma eremita odlišeno několik druhů, postupně různými autory hodnocených na různé úrovni. Kompromisní a přechodné řešení je hodnotilo jako poddruhy. Dle současných poznatků se však v Evropě vyskytují 4 druhy páchníků. Dva druhy mají omezený areál na jihu Evropy (Osmoderma cristinae na Sicílii, O. lassalei na jižním Balkánu). Osmoderma eremita pak obývá západní Evropu (od severozápadního Španělska, přes Francii, Benelux, Německo, Švýcarsko, Rakousko, Itálii po jižní Švédsko). Východní Evropu, včetně České republiky, pak obývá druh Osmoderma barnabita. Oba tyto druhy se společně vyskytují v Německu, Rakousku a Slovinsku. Tato skutečnost nemá vliv (z hlediska retroaktivity práva) na legislativní postavení druhu.

V České republice se vyskytuje v současnosti lokálně. Největší počet lokalit a nálezů je znám z jižní Moravy a Třeboňska. Řada dalších lokalit (celkem přes 200) je však známa z celého území ČR, v oblastech do nadmořské výšky 600 m n.m.

Páchník hnědý se vyskytuje na dvou typech stanovišť. Jednak jsou to porosty dnes klasifikované jako původní listnaté lesy, které byly v minulosti specifickým způsobem hospodářsky využívány (vrbovny, pastevní lesy), a jednak jsou to staré parky a aleje. Tyto antropogenní biotopy představují dnes většinu lokalit, z čehož lze odvodit i příčiny ohrožení druhu. Je jím především odstraňování starých stromů (jak osídlených, tak k osídlení vhodných - v parcích i lesích, kde se vyskytuje) a související likvidace alejí (často z "bezpečnostních" důvodů). Dalším významným faktorem je vypalování a sanace dutin stromů, popř.: nadměrné využívání larev jako rybářských návnad. Vzhledem k tomu, že došlo k fragmentaci původního areálu (odlesnění) má páchník hnědý sklon k vytváření mikropopulací, které jsou o to více náchylné k vymření z vnitřních příčin, je zachování alejí klíčovým faktorem umožnění komunikace mezi mikropopulacemi.

Dvojí typ stanovišť vyžaduje odlišný přístup k péči o druh. V lesních porostech je nutno zamezit intenzivnímu lesní hospodaření. Je nutné zachovat stojící dutinové i mrtvé stromy a zajistit lesnickou péči směřující k různověkému porostu. Omezená výběrová, popř. nahodilá těžba stromů bez dutin je možná, za podmínek ponechání výstavků na dožití, především dubů, lip, jilmů, vrb a dalších vhodných dřevin. Je nepřípustné odstraňovat stromové vrby podél toků ve vymezených územích. V případě parků a alejí je nutné zamezit odstraňování dutinových stromů. V případě výjimečně nutných bezpečnostních zásahů je nutné, aby skácené dutinové stromy byly ponechány nejméně jednu sezónu nedaleko místa výskytu, popř. jiných blízkých vhodných místech, aby populace mohla osídlit jinou dutinu. Při takovém zásahu je nutný odborný posudek a doporučení k přesnému postupu.

 

Roháč obecný

(Lucanus cervus Linné, 1758) je nejznámější představitel brouků z čeledi roháčovitých a největší brouk Evropy.

Roháč obecný, největší evropský brouk, je obyvatelem doubrav a smíšených lesů, který proniká i do vhodných městských parků. Dává přednost teplým nížinným lesům, ale místy vystupuje i do vyšších poloh.

Samice kladou vajíčka do trouchnivějících kmenů, klád a pařezů, vývoj je v našich podmínkách víceletý (3-5 let), larvy se živí trouchnivějícím dřevem. Dospělí brouci se obvykle líhnou již na podzim a přezimují v kukelních komůrkách , v přírodě se objevují od května (výjimečně v teplých letech již od konce dubna) do srpna, maximum výskytu spadá do června a července. Přes den je brouky možné nalézat na kmenech a v korunách stromů, pozdě odpoledne a večer (při teplém počasí) létají v korunách stromů. Imaga se živí listím dubů, samce láká ronící míza.

Roháč obecný je západopalearktický druh rozdělený do několika poddruhů. Nominátní poddruh je rozšířen pouze v Evropě, od severní poloviny Pyrenejského poloostrova a jihovýchodní Anglii, přes Francii, Německo, Benelux, Švýcarsko, Rakousko, Česko a Slovensko, Maďarsko, Polsko a Litvu, jižní Skandinávii, Ukrajinu a Bělorusko a evropské Rusko, po Slovinsko, Chorvatsko, Bosnu a severní Srbsko a Albánii a severní část Itálie. Pravděpodobně vymřel v Dánsku a v Lotyšsku.

V České republice byl rozšířen v listnatých lesích po celém území, v současnosti je však jeho výskyt lokalizován do několika oblastí, z ostatních pak vymizel. Nejhojněji se vyskytuje na jižní Moravě, v dalších oblastech ČR je rozšířen ostrůvkovitě, poměrně častý je v severozápadních a středních Čechách.

Roháč obecný je ohrožen především nevhodným lesním hospodařením. Druh potřebuje k vývoji rozsáhlejší listnaté lesy s dostatkem starých stromů, pařezů a trouchnivějících kmenů. Jehličnaté monokultury znemožňují vývoj druhu. Proto lze často roháče nalézt ve starých parcích, kde nalézá vhodné podmínky. Hlavním ohrožujícím faktorem je odstraňování starého dřeva, především vytrhávání pařezů a orba pasek. Odchyt jednotlivých kusů sběrateli nemůže populace druhu ohrozit, negativní vliv by snad mohl mít pouze hromadný (ve stovkách - tisících kusů) a pravidelný odchyt na plošně omezených lokalitách. Naproti tomu přezvěření černou zvěří, která může vyhledávat larvy a aplikace insekticidů může ohrozit existenci populací velmi významně.

Pozitivní pro tento druh je výběrné lesní hospodaření s ponecháním skupin starých listnatých stromů jako výstavků. Minimální požadavky péče jsou pak: ponechávání pařezů, snížení plochy pasek, neprovádění orby pasek a preference přirozené obnovy, popř. obnova kotlíkovou metodou. Ideální formou lesního hospodaření je udržování tvaru středního lesa kombinovaného původu, jak výmladného, tak semenného, s víceletou strukturou. Nižší etáž by měla mít kratší dobou obmýtí, ponechanými výstavky (20-50/1 ha) pak dlouhé obmýtí až cca 200 let, případně trvalé ponechání. Jeho výskyt ve městských parcích (popř. zahradách je vhodné podpořit ponecháváním pařezů a starých stromů, popř.: používáním dubových neimpregnovaných obrubníků.

Odkazy:

http://www.nature.cz/natura2000-design3/sub-text.php?id=2102&akce=&ssHledat=

http://cs.wikipedia.org/wiki/P%C5%99%C3%ADrodn%C3%AD_pam%C3%A1tka

http://stredocech.cz/portal/odbory/zivotni-prostredi-a-zemedelstvi/ochrana-prirody-a-krajiny/aktuality/nove-vyhlasovana-zvlaste-chranena-uzemi-a-evropsky-vyznamne-lokality-ve-stredoceskem-kraji.htm