Veltruský veletrh

Směna zboží se vždy odehrávala odedávna na trzích, ale novodobé výstavy a veletrhy na ně přímo nenavázaly. Jejich vznik podnítila teprve postupující dělba práce a růst hromadné produkce, jak ji přinášela manufakturní výroba a rozvoj obchodu v 18. století. V určitém období hospodářského vývoje se totiž začalo svážení a rozvoz stále většího množství výrobků do některého střediska velmi komplikovat. Proto přicházeli obchodníci sami za nákupem výrobků přímo do výrobních míst. Jejich počet neustále vzrůstal. Zároveň se ukázala nutnost regulace a také podpory rozvíjejícího se manufakturního a později průmyslového podnikání příslušnými vládami. Tím vznikla potřeba odborných výstav, či vzorkových veletrhů, k podpoře „obchodu na dálku“ a tím i veškeré zbožní výroby. Občasné soustředění a porovnání zakázek výrobního sortimentu na jediném místě se ukázalo progresivní myšlenkou. Tento záměr se však nezrodil a neuskutečnil naráz.

Výstava pořádaná roku 1754 ve Veltrusích vycházela nejen z dávné a obecné tržní tradice, ale též patrně i ze zábavných dobročinných bazarů vídeňského dvora apod. Objevily se však u ní zcela nové prvky, které zřetelně předznamenaly začátek výstavní a veletržní tradice. Tato výstava se tak stala skutečně významným historickým mezníkem  a počinem. Představuje první známou průmyslovou výstavu a prvopočátek rozvoje vzorkových veletrhů.  Veltruský veletrh nepředstavoval pouze společenskou záležitost, nýbrž stal se zcela něčím novým a závažnějším. Byl odbornou, hospodářskou záležitostí, i když ještě nesl také stopy předchozích tradic a celé tehdejší atmosféry. Přinesl však zcela nové, výstavnické a veletržní prvky a jasně směřoval k budoucnosti, k novým formám obchodu a propagace, bez nichž se pak zejména následující 19. století už naprosto nemohlo obejít.

Habsburská monarchie nezůstala pozadu, ale utrpěla hospodářsky válkami na počátku čtyřicátých let 18. století. Ztratila téměř celé ekonomicky nejvyspělejší Slezsko. Zbývající průmyslová oblast se rozprostírala v severní části českých zemí, Slezské ekonomiky však nedosahovala. Vídeňská vláda, společně s panovnickým domem, proto postupně realizovala několik opatření ke zvýšení úrovně výroby a obchodu v Čechách a vedle cechovní řemeslné výroby propagovala a podporovala ekonomicky daleko pokročilejší manufakturní produkci. Rozvoj se týkal především plátenictví, soukenictví a zpracování novějších textilních surovin, avšak zároveň i výroby punčoch a klobouků, železářského odvětví, využití barevných kovů, dále sklářství, papírnictví a dalších odvětví. V Čechách a na Moravě bylo podporováno zakládání dalších manufaktur a vláda omezovala dovoz hotových výrobků a vývoz surovin tak, aby se tuzemské, či dovezené materiály staly podnětem trvalého rozvoje domácí hromadné produkce.                                                                             Dominantní úlohu při prosazování tohoto rozvoje měl přímo panovnický dvůr. Marie Terezie proslula svou neúnavností v mnoha konferencích s ministry a úředníky a osobně zasahovala i do hospodářského dění.                                                                                  Jedním z jejich hlavních rádců v hospodářských otázkách byl po dlouhá léta Rudolf Chotek, který zastával u dvora řadu rozhodujících úřadů.  Od roku 1749 působil v ministerské hodnosti řízením Komerčního direktoria a také zastával úřad prezidenta ministeriální banko-deputace. Od roku 1760 zastával úřad nejvyššího kancléře.                                                                                                         V některých obchodních záležitostech byl Rudolf Chotek řízen Františkem Lotrinským, manželem Marie Terezie.                                      Zde zajistil římskoněmeckému císaři, který provozoval vlastní průmyslovou a obchodní činnost, svými obratnými transakcemi, zřejmě zcela mimořádné soukromé zisky.

Panovnicí mu byl svěřen dozor nad vídeňskou bankou, financemi a celkovým hospodářským rozvojem. Byl to vynikající ekonom a finančník. Neustále vyhledával nové obory i způsoby podnikání, které bylo možno považovat z hlediska doby rodícího se kapitalismu za mimořádně pokrokové a úspěšné. Dosaženými výsledky chtěl panovnici seznámit při její druhé návštěvě Čech roku 1754 a zřejmě se mu to novým a zcela osobitým způsobem opravdu podařilo.

Marie Terezie přijela do Prahy poprvé roku 1743 a po své korunovaci navštívila 29. května také Veltrusy. V létě roku 1754 podnikla s manželem, Františkem Lotrinským šestitýdenní  cestu do českých zemí ve společnosti vojska, kavalírů a dam. Ráno, dne 16. srpna vyjel císařský pár poštovní  diligencí z vídeňského sídla. Následoval nocleh v Jihlavě a dalšího dne cesta k Novým Dvorům u Kutné Hory, kde zůstal dvůr několik dní hostem na zámku knížete Batthyanyho. Císařovna zde prováděla inspekci pěších, jízdních a dělostřeleckých pluků shromážděných nedaleko Kolína pod vedením polního maršálka hraběte Brauna, zatímco císař se věnoval lovu. Dne 23. srpna odcestovali pak oba do Prahy, kde bylo připraveno jedinečné uvítání s obrovskými davy lidí, slavnostním průvodem, bohatým osvětlením apod. Panovnice se usídlila na Pražském hradě. Od časných ranních hodin tu denně udělovala audience anebo vyjížděla k pracovním i společenským návštěvám. Např. dne 24. srpna obědvala spolu s Františkem Štěpánem u pražského arcibiskupa na zámku v Troji. Následující neděli strávili manželé v Motole, ve Hvězdě a na obědě u břevnovských benediktinů a večer v Kolovratském paláci zhlédli francouzskou komedii. V pondělí 25. srpna odjel císař lovit na Žatecko a odtud na Zbiroh. Marie Terezie zůstala v Praze. Zajela do vrtbovské zahrady v Nuslích, k Černínům do Vinoře, na zámek hraběte Gallase v Klecanech a do Kunratic hraběte z Goltze. Navštívila Invalidovnu, zúčastnila se maškarního bálu v hradním Španělském sále. Ve čtvrtek večer se František Lotrinský vrátil z loveckého zájezdu. V pátek 30. srpna odjeli oba panovničtí manželé ke dvoudenní návštěvě Veltrus. Nyní to byl jediný delší a namáhavější výjezd z Prahy, což naznačuje, že nešlo jen o zábavu.  Z mimopražských návštěv se panovnice totiž vždy vracela na noc na Hrad. Císařští a královští manželé zůstaly po návratu z Veltrus v Praze do 3. září, pak odjeli na Moravu. 

O návštěvě panovnického domu ve Veltrusích se dochovalo poměrně málo dokumentů a navíc byly dlouho opomíjeny. Přesto poskytují dostatečnou možnost posoudit věrohodnost a rozsah „Velkého trhu tovarů království českého“ jak o této události zpravidla referovali nejen současníci ale i autoři pozdější.                                                                                                                                                                           Na prvním místě uveďme články jednotlivých tehdejších českých novin vycházejících dvakrát týdně jako „Ouerní“ a „Sobotní Pražské Poštovní Noviny“.

Pražské poštovní noviny (vydávané od roku 1719)

O cestě císařského páru do Čech psali několikrát, počínaje 20. srpnem 1754. V čísle z 31. srpna se dočteme, že obě císařské a královské milosti spolu s dcerou Karolinou a s mnoha vysoce postavenými dámami a pány den předtím navštívili poštovním dostavníkem statek hraběte Rudolfa Chotka v Ouholicích, kde všichni obědvali, zůstanou přes noc a ještě i druhého dne budou znovu obědvat. V následujícím čísle ze 3. září se stručně praví, že dvoudenní návštěva proběhla tak, jak bylo předtím oznámeno a 10. září se noviny ještě jednou vracejí k panovnické návštěvě poměrně rozsáhlým článkem. Z Prahy 10. Září. Strany posledního vynacházení se Jich Císařské Královské Milosti na hraběcím Chotkovském Ostrově ještě toto k oznámení přichází, že po přijatém obědě třicátého dne minulého měsíce srpna, nejvejš pravené Jich Císařské Královské milosti nejmilostivější sobě oblíbiti ráčili to, jisté v zemi plozené, a rukou vyhotovené zboží, jenž od zdejších fabrikantů a kupců tam se přivezlo, a na tam se vynacházejících zámeckých placích co nejpěkněji vyloženo a spořádáno bylo, v nejmilostivější sočnění vzíti. Na kterémžto zboží zvláště nad jeho množstvím a rozličností, obzvláště co se vlněného a lněného zboží se týče, nejvyšší zalíbení ukázaly, a nejenom rozličné věci z téhož zboží koupiti ráčily, nýbrž, i ty jistý, jimž nadpravené zboží patřilo, z ohledu jich vynaložené snažnosti, zlatými památnými penězi obdarovaly a je k políbení rukou nejmilostivěji připustili. Na to nejvejš jim se oblíbilo, po tom tady tekoucím Moldavským ramenu po vodě se projížděti, nato pak po zemi zpátky k zámku, skrze co nejpěkněji osvícené stromovní vysazení, se odebrati ráčily, a tam na tu co nejpěkněji osvícenou zahradu, též z druhé strany řeky Moldavy, na ostatní osvícení patřiti ráčily.

Podobnou novinovou zprávu přineslo o návštěvě vladařského páru ve Veltrusích také Wienerisches Diarium, zdůrazňující obědy, přenocování a účast stavů i dvorních ministrů. Věrohodnou zmínku o veltruské výstavě pak nalezneme v rukopisném deníku knížete Jana Josefa Khevenhullera-Metshe (1733-92), který si 30. srpna 1754 poznamenal:

Po obědě vedl Rudolf Chotek panstvo do rozličných připravených stánků, kde bylo možno spatřit výhradně produkty království a v něm samém vyrobené zboží a koupit je za uvedenou cenu, která ovšem nebyla nejmenší. Kníže potom popsal večerní procházku dvora kolem řeky, návrat velkou alejí, osvětlení zahrady a podobně. „Ačkoliv je dům malý všichni byli dobře ubytování“ zaznamenal. A navíc na rozdíl od jiných pramenů si poznačil k 31. srpnu, že tohoto druhého dne zůstala ve Veltrusích pouze Marie Terezie, kdežto císař odjel na hon do obory v Brandýse nad Labem, takže se manželé spolu s příslušnými členy doprovodu, setkali opět až večer v Praze.

Nejurčitěji z dochovaných dobových záznamů mluví o veltruské výstavě zvláštní „Diarium“, tj. leták o návštěvě císařských a královských Majestátů v Čechách ve dnech 16. srpna až 3. září 1754, vytištěný na podzim toho roku F. I. Kirchnerem v Praze. Opakuje některé výše citované údaje o dnech třicátého a třicátého prvního srpna ve Veltrusích,  přičemž rovněž říká, že po výtečném obědě sestaveném převážně z mořských ryb, si vladařští manželé prohlédli „ony zemské produkty, které od zdejších zemských fabrikantů a obchodníků byly jsem zvláště přivezeny a tamních zámeckých místnostech co nejozdobněji byly vyloženy a srovnávány...“  Zdůrazňuje množství a rozmanitost zejména vlněného a lněného zboží, které se panovníkům líbilo, takže vystavovatele odměňovali pamětními penězi a souhlasem políbení ruky.

Obchodní smlouvy se uzavíraly na základě přípravených vzorníků

Tolik se lze dozvědět z tehdejších bezprostředních zpráv. O veltruské výstavě se však dochovaly i některé pozdější, rovněž zcela věrohodné zprávy, například v pamětech rumburského pláteníka Antona Salomona, od něhož si panovnice objednala množství látek za 1200 zlatých. Z údajů pláteníkových zjišťujeme, že povozy s personálem a zbožím vystavovatelů přijeli do Veltrus už předem, aby mohlo být všechno náležitě uspořádáno, Šperky a jiné vzácnosti byly vyloženy v přízemí zámku, pro většinu výrobků si výrobci a obchodníci postavili vlastní boudy. V nich pak byly rozvěšeny čI rozloženy nejrůznější příze a tkaniny, punčochy, klobouky a další oděvní součásti, ale I dřevěné, papírové, kožené či kovové zboží, nádobí, zbraně a mnoho skla. Panovnice odměnila nejúspěšnější vystavovatele (A. Salomona zlatou medailí) a výrobky, avšak co bylo nejdůležitější: poprvé v historii se nejrozmanitější,  na jediném místě krátkodobě shromážděné zboží nekupovalo až na výjimky přímo, nýbrž objednávala se na základě vzorků a katalogu k pozdějšímu termínovanému dodání. Panovnicí byl A. Salomon pobídnut, aby založil velkorysý podnik pro obchod s plátnem, což také v roce 1755 učinil. Zřídil vývozní firmu, do které vstoupili obchodníci Rupprecht a Feuerlein a na které se např. kapitálem 20.000 zlatých podílel i kníže Josef Kinský, majitel několika manufaktur v severních Čechách.

Uzavírali se tu kontakty, výrobci a obchodníci si vyměňovali zkušenosti, navazovali spolupráci a těšili se nevšední pozornosti nejvyšších vládních autorit. Konaly se tu také bankety, ohňostroj a zábava pro lid, jemuž byla prohlídka velkého trhu rovněž umožněna. Veltruská výstava tak měla všechny základní atributy moderního komerčního výstavnictví a zřejmě pomohla dalšímu rozvoji hromadné výroby, jejímu zkvalitnění a zakládání nových firem, jak se o tom dovídáme z podrobné zprávy Otty Ludvíka Loscaniho, v následujících letech pro panovnici sestavené. Tento šlechtic, vynikající národohospodář, byl spolupracovníkem Rudolfa Chotka a administrativním organizátorem výstavy a pouze jeho brzká smrti v roce 1757 zavinila, že veltruský vzorkový veletrh nebyl opakován a byl posléze málem úplně zapomenut. Otto L. Loscani přišel roku 1752 do Prahy jako komerční rada a velmi podrobně prostudoval tehdejší stav o možnosti i potřeby zemského hospodářství. V roce 1756 vypracoval pro Rudolfa Chotka velmi podrobnou zprávu, která popisuje ekonomiku Žatecka, Litoměřicka, Boleslavska, Královéhradecka a Prahy. Zpráva byla odevzdána panovnici i s Loscaniho vzorníky českých výrobků, zobrazených či upevněných na kartách.

Význam výstavy spočíval především v tom, aby byl získán názorný přehled o veškeré tehdejší výrobě v Čechách, a aby se mohli analyzovat poznatky a zkušenosti pro další hospodářský rozvoj. Vystavovatelé zde prohloubili svoje potřebné kontakty a přijali také objednávky k dalším postupným dodávkám svého zboží. Veltruský veletrh jasně demonstroval přednost hromadné výroby před dosavadní řemeslnou produkcí. S největší pravděpodobností  byla zde vystavována hlavní a z rozvojových hledisek nejdůležitější a největší část regionálně vymezené průmyslové produkce, tj. především textilní, avšak vedle toho zřejmě i sklářské a další manufakturní výrobky. Některé zboží, patrně jemnějšího charakteru, bylo vystavováno v místnostech zámku, větší část ve zvláště zřízených stáncích. Nešlo o pouhý bazar či kratochvíli, jednalo se naopak o vážný hospodářský podnik a záměr, jak tomu nasvědčuje vysoké postavení  a celková činnost hraběte Rudolfa Chotka i komerčního rady Otto Loscaniho, kteří vzhledem ke svým úřadům a potřebám státu i země museli takovouto záležitost pojímat co nejvážněji a nejodpovědněji. Vždyť Rudolf Chotek chtěl zajisté dokázat panovnickému domu i celému dvoru výsledky své dosavadní celoříšské i zemské činnosti, a to ve svém nejlepším, domácím působišti, a samozřejmě způsobem co nejúčinnějším.

Veletržní stánky byly rozloženy v těsném sousedství zámku, v místech, kde se nyní rozprostírá velký květinový park, skleníky a kus dále podlouhlá empirová oranžerie a půvabný zahradníkův domek z neomítnutých cihel s dřevěnou verandou. Jiné boudy stály na rozlehlé louce před zámkem a v nádherném parku. Výsledky veletrhu byly asi velmi dobré, jak patrno ze zpráv jinak skoupých.                      Výstava trvala jen jeden, či dva dny a dostavilo se převážně panstvo a podnikatelé. Nejednalo se tedy o širokou diváckou záležit ost, přesto mohlo být značné množství návštěvníků, jelikož za dvorem postupovaly davy zámožných zvědavců, vojsko apod.                    Výstava byla spojena se společenskými událostmi, jako byly slavnostní obědy, projížďky na lodích či večerní osvětlení. Část zboží byla odkoupena na místě, avšak zdaleka ne všechno, co vystavovatelé přivezli – a naopak hlavní prospěch měli obchodníci z objednávek, uzavřených na pozdější dodávky, anebo z následujícího všeobecného rozvoje svých operací, jak se to projevilo zejména např. u rumburských a broumovských podnikatelů.

Veltruský veletrh byl ve své době, kterou společně s pozdější londýnskou výstavou předběhl, historicky osamocen. Některé tehdejší titulky jej označovali za jarmark či bazar. Bylo to též i z důvodu, že pro takový podnik nebyl znám správný, pozdější výraz. Jednalo se přece o první záležitost takového druhu. Jeho krátké trvání se dá vysvětlit i tím, že hospodářství bylo tehdy ještě málo rozvinuté. Manufakturní výroba pronikla převážně do textilního odvětvím kdežto většina ostatních produktů byla vyráběna starými řemeslnými způsoby, pro které nebyl veletrh určen. Ostatně i celkový okruh všeho tehdejšího zboží zůstával proti pozdějším dobám ještě značně malý.

O veltruské výstavě se nedozvíme téměř v žádné literatuře o světovém výstavnictví. V našich zemích jsou na prvních třech místech uváděný pražské průmyslové výstavy let 1791, 1828 a 1829, o které měly ovšem rozhodující zásluhy rovněž Chotkové a dokonce zjišťujeme, že veltruský výstavnický primát byl posléze zapomenout zcela úmyslně.  Koncem 80-tých let 19. století se v Praze zrodila myšlenka na velkou reprezentativní zemskou výstavu, jejímž pozůstatkem je pražské výstaviště s průmyslovým palácem. Čeští politikové a národohospodáři ji stanovili na rok 1891 a označili za jubilejní. Chtěli tím navázat na nevelkou výstavu z roku 1791, připomenout nejen 100. výročí korunovace Leopolda II. českým králem,  nýbrž především nesplněné sliby císaře Františka Josefa I. dát se rovněž v Čechách korunovat. Tento demonstrativní záměr nebyl ovšem přijatelný pro německou menšinu v Čechách. Kolem příprav na výstavu se rozhořely prudké politické boje, které nakonec vyústily v neúčast Němců na výstavě. Proti jubileu 1791-1891 se čeští Němci snažili shromáždit veškeré dostupné argumenty. A tak tehdy jejich významný historik Hermann Hallwich připomněl, že proklamované sté výstavní jubileum je falešné a že se jím česká historie z politických příčin ochuzuje o mnohem starší, ba dokonce světový primát. Oživil už zapomenutý „Velký trh tovarů království českého“ z roku 1754 ve Veltrusích a způsobil, že tato závažná událost přece nezapadla docela. Kdyby to neudělal, už bychom o ní dnes nevěděli a uvedené dokumenty a citáty o veltruském prvenství by patrně nebylo možno později shromáždit. Argumenty historika Hallwicha nebyly tehdy přijaty a uznány. Z politických důvodů vedoucí české kruhy autoritativně odmítli vetruskou výstavu i jakékoli další vědecké zkoumání. Snažili se problém uzavřít vyhýbavou námitkou, žě snad šlo ve Veltrusích v roce 1754 jen o jakýsi kratochvilný pánský bazar. Po zvážení pramenů však docházíme k přesvědčení, že veltruská výstava znamenala mnohem víc. Představovala první moderní vzorkový veletrh nejen v Evropě, ale I na světě. Signalizovala počátek pozdějších vysoce rozvinutých výstavních a veletržních tradic jako nového, nemálo důležitého technicko-hospodářského oboru.

Veltruský veletrh nebyl pouhou společenskou událostí, ale stal se něčím novým, závažnějším. Směřoval k novým formám obchodu a propagace, bez kterých by se následující 19. století už nemohlo obejít. Veltruská výstava předběhla dobu a pro svou izolovanost i pozdější svým způsobem pochopitelné tendence zůstávala dlouho zapomenuta. Tím cennějším se jeví poznání, že právě dolnímu Povltaví a veltruské nádherné krajině náleží jeden z nejvýznamnějších světových primátů.